Jdi na obsah Jdi na menu
 


Revoluční rok 1866

5. 7. 2012

podle církevní knihy

 

Hlavní událostí v tomto roce byl průchod pruské armády /pod Herwarthem z Bittenfeldu/ naším okresem od 22. do 24. června. Dne 19. června přišli po všech cestách a stezkách uprchlíci ze Saska, někteří naboso přímo z polí. Porozuměli pruskému výrazu "requirirovat " za "rekrutovat" /odvádět/ a proto se báli, že budou nuceně zastrčeni do pruské armády. Po vyjasnění tohoto nedorozumě­ní vrátili se uklidněné a částečně i zahanbeně zpět. Několik tisíc mužů a jinochů mělo tehdy přejít přes české hranice. U nás se scho­valy pouze cenné předměty. /Tehdy se přenesla také pokladna důchodního úřadu z Lipové do skal za Šternberkem./

Dne 22. června vešli Prusové přes Raupenberg /Dráždanka/ a Lobendavu.  Do Šenová přišli silnicí od Lipové. Církevní kronika obsahuje, tehdejším knězem a pozdějším, arciděkanem Davidem Hentschelem zaznamenáno, následující zprávu o tomto pamětihodném dnu: Dne 22. června 1866, pátek, vstup Prusů do Šenova. Dnes jsme tedy spatřili nepřítele, první Prusové se ubytovali ve velkém, velkém počtu. Naše armáda stojí několik hodin vzdáleně od nás, my jsme tedy zcela vydáni v myslnost našich nepřátel. Když jsem šel ráno v 7 hodin do kostela na mši svatou, viděl jsem už několik jezdců, kteří se tryskem přihnali od Lipové. Dopoledne mě ještě zavolali k jedné nemocné do dolního Šenova; na zpáteční cestě jsem zpozoro­val u sedláka jménem Karl a ještě více ze Zubrového vrchu,  že na polích Jakuba Pohla a Franze Richtera ve Vilémově se utábořili černé kupy,  které připomínaly včelí roje. Oběd jsme s tesklivými obavami rychle snědli. O půl jedné vtáhli po silnici z Lipové dlou­hé řady pruských kyrysníkových jezdců v jejich bílých kabátech a usadili se na louce pana Dominika Liebische /nyní stuhařská to­várna Hosner/. U pana Konráda Endlera se stravovalo více vyšších důstojníků a už byly vydány přísné příkazy k velkolepým požadavkům na maso,oves, chléb atd./   Zde převzal pan Endler velký úkol a vcelku jej štastně a statečně vykonal.

           Konečně se objevil nepřehledný zástup pěchoty, který měl na­mířeno do středu Šenova. Já jsem se postavil s P. Pleschkem bez zvláštního strachu, avšak se zvláštním pocitem na zahradu u kostelní zdi v obyčejném obleku a smekl klobouk před táhnoucími se, kteří většinou vlídně mávali. Během tří hodin se muselo opatřit 3000 hřiven masa. Tehdejší starosta obce Konrád Endler nechal porazit sedm kusů hovězího dobytka, které museli dát sedláci. 

           Najednou vybočil se  svým koněm jeden vyšší důstojník nečekaně směrem ke zdi a ptal se mě: "pane Pastore, nemohli bychom mít zítra pro naše vojáky bohoslužbu? Je mezi nimi hodně katolíků a více dnů neměli bohoslužbu". Toto první aficielní vnikajícího se nepřítele do konce svého života nezapomenu. Bohoslužba byla první, co nepřítel požadoval! - Když se brzo na to zastavily na silnici dlouhé kolony, aby - místo bivakovaní pod širým nebem - se ubytovaly v domech, pospíšil jsem si, abych spo­lečně s P. Pleschkem podal několik lahví vína k smrti znaveným důstojníkům, kteří právě stáli u plotu zahrady, Mezitím rozdávala naše hospodyně mezi mužstvo, které žíznilo a pro námahu bylo vysí­leno, několik hrnců mléka a konve čerstvé vody.

          Nyní následovalo ubytování více jak tisíce mužů. Z opatrnosti jsem si už předtím u Endlera, kde se důstojníci stravovali, vypro­sil dva vyšší důstojníky; namísto dvou přišli čtyři , nakonec ještě jeden a 20 mužů k ubytování včetně koní a 4 krav, které se ustáji­li v seníku a u steliva. Mužstvo 65. regimentu-pluku zabavilo sto­dolu, své věci odložilo na mlatu a přístodůlku a pohodlně se usíd­lilo. Dále bylo na řadě mytí a čištění.

         Se zřetelem na stravování zeptal jsem se přímo mužstva: "co žádáte? Maso s ohledem na pátek nemám; když ale budete spokojeni, nechám uvařit brambory a upravit je špekem, pak káva a chléb s más- lem". Všichni se vyslovili, že souhlasí a k páté hodině všichni jedli ve spodní místnosti u několika stolů, zcela radostně spoko­jeně, aniž, by požadovali  kořalku nebo pivo. Počítal jsem jednou 19 mužů, ale přicházeli a odcházeli ještě další jako vojenští po­slové vyšších důstojníků, takže přesný počet nelze udat. Pak poža­dovalo hodně vojáků vykonat svatou zpověď. Pan P. Pleschke vyslyšel asi 50 zpovědí až dlouho do noci, asi ke 30. S podplukovníkem, letitým, klidným mužem jsem si dlouhou dobu vyměňoval názory a také s ním vypil láhev vína. Když jsme si naposledy připili, byl jsem v rozpacích, ale v pravý čas mi napadlo: "na šťastnou budoucnost!" To si mohl vyložit každý podle svého mínění. Konec konců nepadlo urážející slovo proti našemu náboženství nebo proti našemu panovníkovi, ani proti dobrým zvykům.

         Pozdě, kolem 11 hodiny večer přišel z hlavního tábora v Lipo­vé příkaz, že ráno ve 4 hodin se táhne dál namísto volného dne a konání bohoslužby. Někteří z mužstva toužili ještě po masu, ho­spodyně musela ještě po 10 hodině připravit donesené porce masa a pro některé uvařit kávu. O půlnoci nastal pomalu klid a prázdno. Bylo naprosto ticho a světlá měsíční noc. Přede dveřmi chodila hlídka sem a tam, zrovna tak na dvoře; v síni byla uložena válečná vlajka. Ulehl jsem oblečen na kanape a konal poslední modlitby. Spaní prchalo z mých očí, různé myšlenky mi přišly na mysl. Nahoře odpočívali důstojníci, dole a jeden voják, ve stodole mužstvo. Popadly mě zvláštní pocity. Jakpak, kdyby se náhle bilo na poplach kdyby se naši vojáci přiblížili nebo vypukl požár nebo vypukly hádky mezi ubytovanými! Avšak božská prozřetelnost nás milostivě chránila. Hluboký klid, slavnostní ticho ne rozkládalo nad naší obcí a nad unavenými vojáky. Takové okamžiky jsou nezapomenutelné v životě. Ráno o druhé už se probouzelo k životu. Ve tři čtvrtě na tři se sloužila mše a přijímalo tělo páně a ve čtyři začal odchod vojska směrem na Šluknov.

        Dopoledne 23. června, počínajíc kolem 9 hodiny, pochodovaly a jezdily po dobu tří hodin po silnici z Lipové směrem na Brtníky nové, nekonečné řady. Také děla a vozy se střelivem projížděla. Při pohledu na ně doléhala i na nejodvážnější stísněná otázka; co když tyto tisíce náhle zastaví a zde by bylo první střetnutí s našimi vojenskými oddíly! Pak běda nám a našemu majetku. Odpoledne přijížděly v nepřehledných řadách sanitní, potra­vinové a jiné vozy. Ale tento den se nezastavila žádna armáda, takže po tuto noc nebyl v Šenově žádný voják. Jen hodně dodávek a přípřeží muselo být poskytnuto. Kněz dal fůru a 6 otepek slámy. 

 24 června, v neděli, prošlo jen málo pruského vojska, vět­šinou zemská obrana ze Slezska. Odpoledne přijížděli červení hu­saři ze zemské obrany pod velením rytmistra Puttkammera. Byl to dlouhý, hubený mládenec a rozzlobený, když jeho lidí nebyli hned ubytováni. Až při telecí pečeni a lahvi maďarského vína začal být příjemnějším. Tuto noc měl Šenov opět ubytované. Druhý den ráno o půl osmé byli všichni pryč. M ezi obyvateli panovala velká sklíčenost. Také práce byla v klidu. Po hodně dnů nedocházely dopisy a noviny a šířily se odporující se pověsti. - V Mikulášovicích a ve Vilémově způsobili bivakující vojáci na polích a lukách značné škody, protože neu­šetřili ty nejlepší setby a dřevo pro ohně v táboře brali, kde se právě nacházelo. V těchto dnech lidé, pilně podnikávali prosebné procesí na Zubrový a Křížový vrch. Školní děti téměř celý týden cupovaly bavlněnou tkaninu a ženy zhotovovaly obvazy pro raněné,

 Dne 5. července došly první zvěsti o ztracené bitvě u Hrad­ce Králové /dne 3. Července/. V dalších dnech došly o tom bližší zprávy. V jedné schůzi obchodníků v Mikulášovicích bylo několika pány ze Šenova navrženo aby se dělnicí bez práce zaměstnali tím,  že by se vybudovala silnice mezi Šenovem a Mikulášovicemi. Okresní úřad by peníze k tonu prozatím zapůjčil;   ale pánové z Mikulášovic na to nepřistoupili. /Tato silnice se pak vybudovala v roce 1870./ Dne 3. září měl Šenov ještě jednou ubytované; asi 560 prus­kých mužů přišlo při zpátečním pochodu a po dvou a po třech byli rozděleni do domů. Od 8. do 10. září se muselo ještě jednou uby­tovat ke 700 mužů z 35. pluku. Odpoledne 9. září byla Prusi aranžována ve Starém soudu taneční hudba; Šenovskými děvčaty však ne­byla navštívena. Dne 11.září, ráno v 5 hodin opustili poslední Prusové naši obec.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA