Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z církevní kroniky a "pamětihodných příběhů" podle Dominika Liebische.

5. 7. 2012

dominik-liebisch-nar.-5.3.1796-v-kunraticich--zemrel-12.3.1869---kopie---kopie.jpg

 

 

 

 

 

                                           Dominik Liebisch  narozen 5.3.1796 Kunratice, zemřel 12.3.1869 v Šenově.  Náhrobek u kostela.

 

Vpád husitů 1430.

     Tato zpráva je nejstarší o těžkých dnech. Při tažení na Žitavu drancovali a ničili kupy husitů naši vesničku. Při tom se zcela zničil zámek na místě domu č. 133, též již zbourán. Včetně poplužního dvoru /přibližně u čp.1 v Leopoldo­vě. Zámek  se již nikdy nepostavil. Kameny byly později převezeny do Lipové a použity k výstavbě tamního starého zámku (bývalý pivovar kolem r. 1500).

 pozn. Ve zprávě se hovoří o zámku, jelikož šlo o dobu husickou  bude pravděpodobnější,  že šlo o tvrz. Zámky se začaly budovat později, kde se sídlilo reprezentativněji.

 

 Rolnické povstání v roce 1680.

     Po třicetileté válce požadovala vrchnost od soužených rol­níků tolik práce a odvodů, že tu a tam docházelo ke vzpourám. Začátkem dubna 1680 rebelovali také rolníci z lipovského panství. Strůjci spiknutí Hans Engelmann a "křivý" Rösler byli z Brtníků. V Lipové se všichni sešli /někteří ovšem více nuceně než, dobro­volně/ a přísahali u velké žerdi, do které vryl Georg Scheffer ze Šenova kříž, že společně povedou tuto záležitost do konce. Byla sepsána písemná stížnost s  19 žalobními body a vyslána 4 členná delegace, mezi ní Christoph Scheffer ze Šenová, kterou měla v Praze předložit tehdejšímu majiteli pozemků hraběti Slawatovi. Mezitím chtělo asi 1500 muži dobýt lipovský zámek (v bývalém pivovaru). K tomu ale nedošlo. Stížnost v Praze také neměla úspěch a po několika týdenním vyjednávání hnalo císařské vojsko vzbouřence do párů. Strůjci spiknutí byli v Lipové na "šibeniční louce" (u silnice směrem na Lobendavu) pověšeni.

 

Rolnická vzpoura 1775 /z círk.knihy/

     V tomto roce byla v Čechách opět rolnická vzpoura.  Dne 30. července se srotili  šenovští dohromady, ale vojsko je brzo ro­zehnalo. Dne 4. srpna povstala mikulášovická obec. Přes 300 mužů se stáhlo dohromady a vyslali také posli do Brtníků, aby se ze­ptali, zda půjdou s nimi. Měli opět v úmyslu jít do Lipové a zde převzít volnostní listiny. Tyto neklidné hlavy byly rozehnány rytmistrem Nadigem, který byl toho času ubytován v Šenově. Podněcovatelé byli odevzdáni litoměřickému hrdelnímu soudu. Každý ob­držel 10 švihů karabáčem.

 

 

Průchod Prusů a Sasů 1778.  /Povyk kolem brambor - podle D.Liebische./

     Dne 29. Července 1778 přišli Prusové od Horní Poustevny utábořili" se od Vilémova až k šenovskému soudu. Příštího dne přišli Sasové přes Wachberg a táhli k Hraběcímu. Část Prusů táhla směrem ke Šluknovu, druhá část přes dolní Šenov /přes statek Joh.Christ. Liebische o Balzer Grohmanna a Eliase Hilleho/ k rybníkům v kořist-ním lese, dále větrnému mlýnu, Brtníkům a k Rumburku. Tento prů­chod způsobil jednotlivým obcím velkou Škodu. Horní Šenov byl ob­zvláště hodně drancován. Hlavnímu táboru v Mimoňi muselo lipovské panství poskytnout 15.000 guldenů-zlatých výpalného a 5000 českých korců ovsa. Pro bezpečné dodání vzala vojska z našeho panství sebou 3 rukojmí: šenovského soudce Johanna Antona Webera a oba soudce z  Malých Mikulášovic a Horní Poustevny. Po úplném dodání, to bylo po 15 dnech, se vrátili domů.

                                                                                                                           Hladomor a drahé časy.

    Léta 1802, 1805 a 1847 přinesly do našeho okolí časy nejtěžšího hladomoru. 0d roku 1805 a tehdejšího bezměrného zdražování vy­povídají oba zmíněné prameny mezi jiným toto: začátkem jara za­čínalo zdražování a do sklizně nabylo natolik, že /drážďanský" korec žita stál 53 zlatých peněžních listů nebo 18 říšských tolarů. Plenice stála 51 zlatých, ječmen 38, oves 17, hrách 48 zlatých. V této velké bídě otevřel císař František svoje sklady a vydal skla­dovou mouku "za co možno nejpřijatelnější ceny". Obec Šenov obdržela 20 sudů mouky, které tehdejší dědický a lenní soudce Joh. Endler rozdělil mezi co nejvíce potřebné proti zaplacení v pozdější době.V r. 1842 bylo extrémně suché léto "jak ještě nikdo nezažil". Cent sena stál 3 zlatých, rovněž tak korec brambor. Dne 7.října přišel první vydatný déšť.

/podle Dom. Liebische./

                                                                                                             Následky státního bankrotu v Rakousku 1811.

Od roku 1799 byly v Rakousku vydávány peněžní listy. Do roku 1811 spadl gulden - zlatý 60 krejcarů/ postupně na 11 feniků stříbrných peněz. Kdo dal peníze na hypotéky a sirotky,  tyto peníze byly ulomeny v sirotčí pokladně v Lipové, ztratil v tomto roce té­měř celý svůj majetek; ten, který stále někomu něco dlužil, tomu se to vyplatilo, protože za dobrý groš se mohl koupit jeden gulden peněžních listů. S nim se mohl splatit svého času získaný stříbrný gulden. "Slzy vdov a sirotků tekly ve velkém, protože hrabě 3 dny před vyjitím -finančního patentu všechen sirotčí kapitál vyplatil na tento způsob". Dne 20. února 1811 vyšel tento patent a snížil hod­notu papírového guldenu na pětinu své nominální hodnoty /t.j. na 12  krejcarů/.   

 

                                                                                                                                             Nepřátelské průchody ve válečném roce 1813.                                             /podle Dom.Liebische./

Ve Čtvrtek 19. srpna 1813 vpadlo do našeho panství ke 40.000 francouzských mužůpod vedením francouzského generála Vandamme a utábořili se na Annenském vrchu.       Také vesnice Šenov musela toho dne tam dodat hodně mouky, chleba a masa. Během následujících 3 dnů odpochodovala větší část kolem horní krčmy na Šluknov.

     Dne 21. srpna se utábořilo několik tisíc mužů na statku Balzera Liebische /č.42/. Vojáci přišli opět do vesnice a vzali si veškerou drůbež. Museli být také uspokojeni chlebem, pivem a vínem, aby ne-drancovali. Na základě stížnosti u generála obdržela obec ochrannou stráž, skládajíc se z jednoho kapitána, jednoho poručíka, jednoho seržanta, 35 vojáků a 5 hobojistů, kteří byli ubytováni v lenním soudu. V nově postavené kuželně roku 1812 /u Starého soudu/ byla hlavní stráž. V noci 22. srpna požadovala důstojnická hlídka 20 kusů volů. Ve 4 hod. ráno byle opatřeno 20 krav. S tím se důstojník nespokojil a poslal mužstvo do stájí na hledaní volů, kde 4 kusy našlo. Soudcův syn důstojníkovi dojemně domlouval, že vesnice je velice chudá. Na to obdržela obec zpět 4 kusy krav. Ostatních 20 kusů bylo odvezeno do Lipové do tábora.

      Další den pochodoval celý armádní sbor zpět přes horní Šenov na Königstein. Velící plukovník posledního oddílu /ležel tuto noc u sedláka Karla Dittricha č. 8/ hrozil ohněm, když mužstvo nebude v rychlosti zaopatřeno masem, chlebem, ovsem a vínem. "I když silně pršelo, nikdy nebylo tak rychle opatřeno tolik potravin jako tentokrát". Byla to vojska z Dessau, která patřila k Rýnskému spolku.

    Nyní byla naše obec nějaký čas uchráněna. 4. září přišlo do naší vesnice kolem 50 mužů ze 7000 Poláků, kteří tábořili za Šluk­novem , veleni hrabětem Ponjatowskim, který se po bitvě u Lipska utopil v řece Elster. Ti vzali, co našli. Mezi jiným i krávu u pa­na faráře a jednu u sedláka vedle kostela /na tom místě stojí dnes národní Škola/. Farář Josef Heyne musel od těchto ohavných lidí hodně vytrpět, vzali mu peníze a šaty z těla. Také z lenního soudu vzali sebou krávu a když se Josef Endler bránil jim ji vydat, obdržel několik seknutí šavlí. Celkem stál kněze tento nepřítel : 4 butely vína, 40 žejdlíků pálenky, přes půl vědra piva, upečený chléb, všechno nastřádané máslo, 10 hřiven špeku, na týden nakoupe­né maso a ještě další. - Mírová slavnost se oslavovala 17.dubna 1814.

 

Větší požáry 1815, 1836, 1844  /podle Dom. Liebische/.

     Dne  13. dubna 1815 vypukl o půlnoci požár "u sýrového peka­ře" v horním Šenově. Během jedné hodiny shořely selské dvory č.41 a 42 /Balzer Liebisch/ a 9 lučinných domů. Ve čtvrtek dne 28. července 1836 vypukl v dolním Šenově požár u podkováře Floriana Michela a zastihl i vedlejší stavení, a to dům Josefa Grohmanna, dům Josefa Hilleho včetně stodoly a dům Josefa Kettnera. Domnělým žhářem měl být Josef Hille. On měl do­jednáno s kovářem a jeho ženou, že oni dva půjdou na Annenskou pouť; mezitím chtěl na půdě kovářského domu založit oheň. Tito dva sousedé měli svoje domy vysoce pojištěny. Dne 25. dubna 1844 shořel dům Josefa Franzeho x. 234 včetně 3 obytných domů, a to dům pekaře Hermena, Josefa Marschnera a dol­ní Škola /Hentschel/. Pravděpodobně šlo také o zlomyslné založení.

 

Bramborová hniloba. /podle Dom. Liebische./

Již, od roku 1842 se pociťovala hniloba brambor. 1845 a 1846 se objevuje všeobecná nemoc brambor. Skvrnité a tvrdé brambory se při sklizni nacházely v půdě. Po 4 až 6 týdnech byly ve sklepích zkažené a vyvinuly nesmírný zápach. Sotva polovina byla zdravá a ty převážně vodnaté. Mnozí nechali nemocné brambory na polích. Chudí je sbírali a obdrželi za korec 5 grošů. Tyto brambory se pak zpracovaly v škrob.

 

Pálení přízí 1848. /podle Dom. Liebische./  

      Vzhledem k dovozu strojových přízí z Anglie do naší země, báli  se chudí lidé, kteří od starodávna ručně předli a předivo prodávali, že přijdou o bez tak skromný výdělek.  Proto dne 26. dubna 1848 vzhledem k revoluci byla mysl vzrušená), když přijížděl povoz s 50 q  anglické příze přes Raupenberg (nes Drážďanka) na Lobendavu a Lipovou do Mikulášovic, srotilo se hodně lidí z těchto obcí a přepadli vůz ve výšce Pivního mostu a zapálili přízi, která měla hodnotu 3.000 dolarů (nebo 4.000 guldenů - konvenčních mincí). Potom přišli všichni "rebelové" do Šenová a hledali za děsivého hlučení a nadávání v domě Dominika Liebische (sedlák a obchodník s plátnem) také strojovou přízi, kte­rou ale nenašli. Při  tom mělo být v jeho domě asi 400 - 500 lidí, přátelé i nepřátelé. Na to táhla tlupa do Leopoldova k Hampelovi, který tehdy bělil. I zde bylo jejich hledání marné. Nyní se šlo na farní úřad, kde vehementně požadovali kaplana P. Kindermanna. Naštěstí nevyšel ven. Tehdejšímu soudci Karlu Menzelovi se poda­řilo rozčilený dav uklidnit. Přišla noc a tím se dav roztrousil.

 

   

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA