Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Lipová (do roku 1897)

   Obec  L i p o v á (Hainspach).

      Obec Lipová je zároveň obcí katastrální a sestává z následujících obecních částí: Městys Lipová, obec Lipová – Horní a Dolní s Novou Lipovou a s Ludvíkovičkami. Městys Lipová a obec Lipová (Marktflecken und Dorf Hainspach) bezprostředně sousedí, leží v jednom údolí a jsou kolem dokola obklopeny kopci a vrchy. Nová Lipová leží vzestupně na severním úpatí saského vrchu Strážiště (Wachberg) až k od Šenova vedoucí okresní silnici. Ludvíkovičky leží jihovýchodně od Městyse Lipová (Stadtel) uprostřed polí a luk, ze tří stran obklopené lesem. Obec Lipová na východě a jihu hraničí s Šenovem, jihovýchodně s Vilémovem, západně s Lobendavou a s Horní Poustevnou, severozápadně s obcí Severní, severně s obcí Liščí a na severovýchod s obcí Sohland v Sasku.   

     Plošná rozloha katastrální obce Lipová činí 1064 hektarů, délka obce od východu na západ činí 4,9 kilometrů, šířka ze severu na jih je 4,4 kilometry. Počet domů v roce 1897 celé obce činí 374 a počet obyvatel je 2907. 

       Okolí Lipové je z velké části kopcovité. Proti Šenovu se zvedá vrch Strážiště (Wachberg), jehož výška od státní silnice k cestě na hřbitov dělá 76 metrů. Z tohoto vrchu se lze kochat nádherným rozhledem. Název Wachberg (Strážný vrch) znamená to samé jako původní Hutberg(Dozorový vrch) v době, když tento vrch sloužil k ohlašování nepřátelského vpádu do daleka znamením ohně. Novější výklad tohoto názvu vychází s toho, že 29. července 1778 zde rozbili své ležení Prusové (Preussen) a drželi stráž (Wache). Severovýchodně od Strážiště (Wachberg) stojí vrch „alte Thiergarten“ (stará obora – 421 metrů). Mezi nimi vede klesající cesta do Šenova. Na severozápadním úbočí leží skála „Brockstein“ (drobivý kámen), mnohdy je označován jako „Wackelstein“ – „viklan“ jako obětiště z pohanských časů. 

       Na západ leží čtyři kilometry dlouhý a dva kilometry široký Ječný vrch (Gerstenberg), nazývaný také Gerstenbusch. Na cestě Vilémov – Anenský vrch (Annaberg) postavil Horský spolek (Gebirgsverein) v roce 1890 ochrannou chatu a z tohoto místa se lze kochat pohledem líbezného obrazu. K Jáchymovu vrchu (Joachimsberg) vede cesta kolem „nové obory“ - „neue Thiergarten“, která byla posledně založena roku 1802 a v roce 1886 byla opět zavřena. Směrem na obec Liščí leží Liščí vrch (Fuchsberg). V roce 1887 a již 40 let předtím byly na „breiten Busche“ prováděny vrtací pokusy na uhlí, ovšem vždy bez úspěchu. Za „breiten Busch“ leží vrch Špičák (Spitzberg).

       Na východě se nachází bohatě zalesněný kopec nazývaný „breite Busch“ (širé křoví), kde mělo být kolem roku 1450 husity zničeno město „Breitenau“, jak obšírně podává ústní vyprávění. Avšak někdejší existence města Breitenau se z mnohých důvodů ukazuje zcela vyloučená. Před asi 40 lety byly na místě příkopů nalezeny stopy po zbytcích hradeb. To moly být pravděpodobně zbytky k myslivně patřící budovy, jež mohla být v roce 1430 zbořena husity, ale jak je známo, bylo jimi zplundrováno a zčásti rozbořeno celé její sousedství. Konec konců měla také báseň „Breitenau“ od Dr. Ragela vzniknout díky o tom v Žitavě (Zittau) nalezené listině, v níž se jedná o tvrzi (Veste) Breitenau. Oprávněnost této domněnky nemůže být zcela vyloučená, ale dotazy obrácené na příslušný městský archiv v Žitavě neměly žádný pozitivní výsledek.

        Obec L i p o v á (Hainspach) se skládá z Marktflecken - městyse se 72 domy a 609 obyvateli a z Dorfe - vesnice Nová Lipová, čítající 287 domů a 2186 obyvatel. V městysi Lipová (Markt Hainspach) je 284 mužských a 325 ženských osob; 591 je katolického, 9 evangelického a 9 ži-dovského náboženství. V obci Lipová (Dorf Hainspach) je 982 mužských a 1204 ženských osob; 2176 katolické a 19 evangelické konfese. Městys a obec Lipová jsou v běžném provozu označovány jako „Lipová“ – „Hainspach“.

        Obec je skoro ze všech stran obklopena vodou. Po celé své délce, přes tři kilometry, je protékána Panským nebo Hájovým potokem (Herrnbach oder Hainbach). Tento vodou bohatý potok přitéká z obce Liščí, teče jižním směrem skrze vesnici a za ní se jižně od tak zvaného

„Bierbrücke“ („pivního mostu“) spojuje se Šenovským potokem (Schönauer Bach). Spád vody na území obce činí 40 metrů. Hájový potok (Hainbach) zde také přijímá odtoky z rybníků. Největší rybník nacházející se ve vesnici a zároveň největší v celém okrese je rybník Zámecký nebo Slawatův (Schloss- oder Slawata-Teich). Z něj vyčnívá malý, stromy porostlý ostrov. Hráz tohoto rybníku byla budována v letech 1675 – 1678. Předtím musela být na místě rybníka vedena silnice, jejíž zřetelné stopy jsou vidět ještě dnes při výlovu rybníku. Mimo něj jsou k uvedení ještě některé menší rybníky: směrem k obci Sohland v Sasku rybník Grohmenteich, Konrádův rybník (Kunzen-Teich), rybník Nouze (NothTeich), Kněžský rybník (Pfaffen-Teich) v Nové Lipové a Oborské rybníky (Thiergarten-Teiche).

        Dříve skoro jen ze dřeva postavené a slámou nebo šindelem kryté domy pomalu ustupují masivním přestavěním nebo dostávají přece trochu tvrdší střešní krytinu. Nové stavby, z nichž jsou mnohé opravdu nádherné a vkusné, jsou skoro bez výjimky důkladně stavěné.

        Z e m ě d ě l s t v í  a  l e s n i c t v í . Dá se říci, že půda je poměrně úrodná a je promyšleně obdělávaná. Získávané plodiny jsou téhož druhu, jako v sousedních vesnicích. Chov dobytka je na vysokém stupni, zvláštní péče je vynakládána na zušlechťování hovězího dobytka. Pro-

dukty mléčného hospodářství jsou optimálně zužitkovány prostřednictvím zde existujícího významného průmyslu. V mnoha rybnících je ve značném množství provozován chov ryb, drženi jsou obzvláště kapři, štiky, úhoři a pstruzi. Ti poslední se vyskytují také v Hájovém potoce (Hainbach). Lesní porost zaujímá více než 1/3 plochy půdy a rozkládá se skoro po celém území ze všech světových stran. Okrasu obce tvoří krásné lipové a kaštanové aleje.

       V blízkosti cihelny, naproti tak zvanému „Černému kříži“ („Schwarzen Kreuz“), bylo popraviště. Tomuto místu se říká „Šibeniční louka“ („Galgenwiese“). Poslední poprava se konala v roce 1741.

       D o p r a v a . Lipová je křižovatkou mnohých silnic. Státní nebo císařská silnice spojuje Prahu a Drážďany, u Nové Lipové do ní ústí okresní silnice Brtníky – Šenov – Lipová. Dalšími okresními silnicemi jsou Lipová – Liščí a Lipová – Vilémov, z nichž ta druhá se u Bierbrücke spojuje se Šenovskou silnicí. Jedna nová silnice vede k nádraží „Lipová–Vilémov“ České severní dráhy (Böhmische Nordbahn) a byla vybudována roku 1884.

       P o š t a  a  t e l e g r a f . T e l e f o n . Lipová má poštovní úřad od roku 1851. Nyní je u zdejšího poštovního úřadu čilý provoz, zprostředkovává mnohá poštovní spojení. Jízdní pošta jezdí k nádraží, dále přes Vilémov do Dolní Poustevny a do Sebnitz v Sasku. Od roku 1887 existuje spojení jízdní poštou také s Lobendavou a do obce Liščí dochází dvakrát denně pěší poštovní posel. Před rokem 1851 patřily k dodávacímu okrsku Lipové obce Horní a Dolní Poustevna, Dolina, Vilémov, Karlín, Marketa, Severní, Lobendava, Nová Víska, Liščí, Ludvíkovičky a Janovka. Dodávací posel z ředitelství starohraběcího panství Salmů chodil až do roku 1836 dvakrát týdně do Rumburku, od té doby chodil do Šluknova a zprostředkovával poštovní provoz. Druhý posel chodil jednou týdně do Neustadt v Sasku. Mimoto existoval až do roku 1836 pro dopravu osob bez vlastní poštovní dopravy a dopisů mezi Neustadt a Rumburkem tak zvaný „Diligence“. Poslové byli jmenováni: roku 1810 Frz. Jos. Schwarz a před rokem 1836 Frz. Jentsch a Jos. Pietschmann. Dne 4. srpna 1887 byl otevřen s c. k. poštovním úřadem spojený telegrafní úřad. Telefonní spojení je k dispozici jen soukromé, a sice v pivovaru hraběte Thun-Salma, v továrně Joh. Hille a syn a od Hilleho a Hampela. V následující době má být otevřen veřejný telefonní úřad k připojení na meziměstský provoz; jednání probíhají.

      P r ů m y s l . Lipová je významnou průmyslovou obcí, v níž se vyrábějí knoflíky z kamenných ořechů (Steinnusknöpfe), stuhové zboží a umělé květiny. Pivovar rovněž zaměstnává mnoho lidí a je zčásti umístěn na starém zámku. Kromě toho je ještě k uvedení výroba hliněných pecí a hliněného zboží, prádlových knoflíků, papíru a kartónu. 

       T r h y . V roce 1756 Lipová obdržela oprávnění k pořádání trhů. Trhy ale musely být v roce 1797 kvůli slabé účasti prodejců zrušeny. Ale v roce 1846 si Městys Lipová vymohl od císaře Ferdinanda nové povolení k trhům, podle něhož se mohou konat každoročně čtyři trhy. Nyní se pořádají tři trhy: Na masopustní pondělí (Faschingmontag – šibřinky), první pondělí v květnu a první pondělí po Simonovi a Judovi. Ten připadající na 26. června byl kvůli svátku svaté Anny (Annafest) zrušen.

       P o m n í k y . V blízkosti Tržního náměstí (Marktplatz) na mostě sv. Jana (Johannesbrücke) stojí nápadný velký kříž, jenž byl zřízen v roce 1850 tehdejším Spolkem divadelních ochotníků (Theater - Dilettanten - Verein). Zrovna tak bylo z jejich vlastních prostředků zaopatřeno zakrytí Obecního potoka (Dorfbach) kamennými deskami, za současného osvobození od železného zábradlí obklopujícího nabírací stanoviště. Nedaleko od uvedeného kříže stojí „Kaisereiche“ – „Císařský dub“ na připomínku stříbrné svatby Jeho Veličenstva v roce 1879. Naproti vrchnímu soudu na rohu, vytvořeného státní silnicí a obecní cestou, stávalo svého času  dřevěné lešení s umíráčkovým zvonem, kterým bylo zvoněno při každé popravě.

       K o s t e l . Lipová byla v roce 1346 přidělena k děkanátu Budyšín a jako samostatný kostel s pobočkami v Brtníkách a v Kamenném Vilémově a platila biskupský poplatek do Míšně 21/2 marky. Kostel je podle všech hledisek dobře a důkladně postaven, je udržován a zachováván.

V Lipové mohly být také slouženy bohoslužby nepřetržitě. I v dobách velkého nedostatku farářů měla obec svého duchovního pastýře, jenž potom zaopatřoval více farností. Ale až do doby reformace a během ní jsou k dispozici jen sporé zprávy. Od roku 1512 byl v Lipové jeden zvon. 

       Reformace byla zavedena kapitánem (Hauptmann) Antoniusem von Uechritz. Až do rekato-lizace Lipové patřila k lipovské farnosti také obec Wehrsdorf v Sasku a dodnes mezi oběma vesnicemi existuje cesta nazývaná „Wehrsdorfer Kirchsteig“ – „Wehrsdorfská kostelní stezka“. Po provedení protireformace byl Wehrsdorf přidělen do farnosti Sohland v Sasku. Z pastorů je k uvedení Baltzer Opitz, který v roce 1584 převzal na příkaz paní Margharethy von Schleinitz poručnictví vdovy „Hansen Meintzschelins“. V průběhu protireformace byla Lipová v církevních vztazích sídlem panství a z důvodu válečných zmatků byla podrobena častým změnám. Tak bylo katolickému duchovnímu Johannovi Noackovi v letech 1624 až 1635 podřízeno jako pobočky pět farností, zrovna tak jako byl případ pod Antonem Schliven z Belgie v letech 1637 až 1640. Oproti tomu byl Martin Sandrius v letech 1640 až 1654 opět farářem evangelickým a následující farář mohl být katolíkem. V roce 1667 se Lipová jeví zcela rekatolizovaná. V roce 1674 zde bylo zajištěno místo kaplana, ale kaplani byli jmenováni teprve od roku 1707. V 18. století v Lipové existovalo Bratrstvo sv. Barbory (St. Barbara-Bruderschaft) s podobným ustanovením jako spřízněné Bratrstvo v Brtníkách; bylo rozpuštěno v roce 1764.

       Současný kostel, zasvěcený svatým Simonovi a Judovi, byl postaven v letech 1691 až 1695 Marií Margaretou, hraběnkou ze Salmu rozenou Slawata. Kostel byl zvýšen asi o dva lokte (Ellen), a také byla vybudována zcela nová kupole a věž. Za materiál a za vlastní práce bylo z vrchnostenské renty vyplaceno 4000 říšských tolarů (Reichsthaler). Přitom například zednický mistr Balthasar Hille z Neustadt v Sasku dostával denně 7 grošů, zednický tovaryš 6 grošů, tesařský mistr Hans Zimmer ze Šenova 6 grošů, tovaryš 5 grošů a rukodělník 12 krejcarů. V prů-běhu výstavby panovala velká drahota, zvláště v roce 1693. Jedna měřice obilí stála 5 říšských tolarů a ovsa 1 říšský tolar 16 grošů. Báň kostelní věže a pozlacený kříž byly sestaveny klempířem Michlem Weiglem z Budyšína 15. května 1695 a do báně byly před tím vloženy různé písemnosti. První sňatek se v kostele konal 19. ledna 1693. Nový hlavní oltář byl sestaven teprve 8. srpna 1839. Tři části „Kristus na kříži s dvěma modlícími se anděly“ jsou mistrovským dílem sochařské-ho umění a byly provedeny dvorním sochařem království saského Franzem Petrichem z obce Trebnitz v Bohemii a jeho žákem a zetěm Christophem Neuhäserem z obce Jitrava u Liberce (Pankraz in Böhmen). V kostele se nacházejí také ještě dva postranní oltáře. První fara byla v době třicetileté války rozbořena, proto opět ustanovení katoličtí faráři bydleli ve vrchnostenském domu vedle tak zvaného mistrovského domu (poblíž továrny Hille a syn). Nynější fara byla postavena v roce 1716 a roku 1866 byla obnovena. Varhany byly sestaveny, resp. obnoveny, v letech 1695 a 1784. Současné varhany byly nově pořízeny v roce 1836, mají patnáct registrů.

       Nový hřbitov byl zřízen nedaleko kostela v roce 1875, je confessionell. V roce 1895 slavil Personal-děkan páter Ambros Hille padesáté výročí v kněžském úřadu a při té příležitosti byl jmenován arciděkanem. Po výstavbě nového zámku, byl hrabětem Leopol-dem Anton ze Salm-Reiffer-scheid zřízen zámecký kaplanát (Schloss-kaplenei).

       Š k o l a  byla v Lipové zřízena kolem roku 1600, ale vyučováno bylo v každém případě již dříve. Z nejstarších dob je ale bohužel známo jen velmi málo. Po rozpuštění Bratrstva sv. Barbory (St. Barbara Bruder-schaft) dostávali učitelé příspěvky z výplatního úřadu komory. V roce 1795 byla v Ludvíkovičkách „pokoutní“ škola (Winkelschule) a tamní učitel měl v tom roce dostávat zvýšený doplněk mzdy z pokladny kostela v obci Sněžná ( Schnauhübler). Bylo možné, že také pro kostel, případně kapli, obce Sněžná převzal nějaké povinnosti. Z Lipové se v tomto století, od roku 1824 do roku 1859, vyučovalo v obci Liščí. Stará školní budova byla v roce 1873 odstraněna a na tom samém místě u kostela byla vybudována stávající školní budova, nákladem 8800 zlatých. V roce 1879 byla škola přístavbou rozšířena. Do roku 1821 byla škola jednotřídní, do roku 1870 dvoutřídní, do roku 1877 trojtřídní, do roku 1881 čtyřtřídní a do roku 1893 pětitřídní. V roce 1893 byla škola rozdělena podle pohlaví a byla otevřena měšťanská škola se třemi třídami národní školy pod vedením jednoho ředitele, zatímco dvě třídy národní školy byly zrušeny. Pro obě existující národní a měšťanskou školu je připravena výstavba státní školní budovy a ve školním roce 1898/9 má být dohodnuto její ustanovení. Stavební náklady se pohybují přes 70 000 zlatých. 

       V roce 1877 byl ve zdejším biskupem Dr. Antonem Frindem zřízeném klášteře sester od svatého kříže otevřen dětský útulek. Vedoucí obou zařízení je představená Angelina Fritz, zkoušenou pěstounkou je sestra Valeria Klement a pomocnicí je Anna Hegglin. Soukromá průmyslová škola (Privat-Industrial-Schule) a škola pokračovacího vzdělávání pro dívky, jejíž počet návštěvnic dosahuje asi 75, jsou pod stejným vedením. Učitelkou ručních prací je sestra Elisabeth Zinke a pomocnice jsou sestry Lucia Gürtler a Aegibia Gürtler.

       Ú ř a d y  a  v e ř e j n á z a ř í z e n í : C. k. okresní soud s c. k. úřadem pozemkových knih, C. k. daňový úřad, C. k. notářství, C. k. okresní vedení finanční kontroly, C. k. oddělení finanční stráže, C. k. velitelské stanoviště četnictva, C. k. poštovní a telegrafní úřad, autonomní (samosprávní) okresní zastupitelství, kostel, dvě národní a měšťanské školy a obecní spořitelna.

       Význačné budovy:

       K o s t e l  a  z á m e k se zámeckým rybníkem, obě budovy byly již obšírně popsány výše.      Budova C . k . o k r e s n í h o  s o u d u byla vystavěna obcí Lipová v letech 1894 až 1896. 

Ú ř e d n í d ů m , v němž byly dosud umístěny c. k. úřady, patřil dříve jako budova šafářského statku ke starému zámku a s ním v roce 1797 vyhořel, byl roku 1813 znovu vybudován a v roce 1836 byl rozšířen do dnešní velokosti.

       S t a r ý  z á m e k byl postaven kolem roku 1500 a po dokončení nového zámku v roce 1739 byl zčásti přeměněn na sladovnu pro existující i pro nově zbudovaný pivovar. Dobře udržované pilíře a klenba nechávají ještě dnes poznat solidní stavbu.

        C h o r o b i n e c (Siechenhaus), také nazývaný obročnický dům (Pfründnerhaus), ten šluknovský je pod názvem „Spital“ – „špitál“, děkuje svému vzniku hraběti Wolfgangu von Mannsfeld, který 25. července roku 1624 věnoval tři tisíce kop (Schock). Tento chorobinec byl určen pro panství Šluknov i Lipovou. Při dělení panství 29. října 1663 byla Elisabeth Christine zavázána k nesení nákladů na polovinu nadačního kapitálu. Nadačním dopisem bylo proto srovnání, že má být také pro Lipovou postaven „špitál“ pro dvanáct chudých. K tomuto účelu, podle testamentu z roku 1718, hraběnka Marie Agnes poukázala větší sumu. Další podpora chudobinců plynula ze strany hrabat Franze Wilhelma a Leopolda Antona ze Salm-Reiferscheidt.

        K l á š t e r sester od svatého kříže, postavený v roce 1877 biskupen Dr. Antonem Ludwig Frindem, byl roku 1895 zvětšen přístavbou.

        L é k á r n a byla koncesiována v roce 1873, majitelem je Josef Dittrich. Nynější budova byla postavena v roce 1884.

        Nová budova  n á r o d n í  a  m ě š ť a n s k é š k o l y  pro obě školy došla k dokončení v letech 1897 až 98.

        C h u d i n s t v í  a  n a d a c e . Chudinský fond sestává z patnácti různých dobročinných nadací a vykazuje majetek 3900 florinů, které jsou z velké části výnosně uloženy. Existují zde také dvě školní nadace: Johanna Hile a Frindeho a dále Marescheho prémiová nadace.

        H i s t o r i e  o b c e . Založení obce Hainspach se mohlo udát v té samé době, jako v ostatních sousedních obcí, předpokládá se v jedenáctém století. Pojmenování obce pochází pravděpodobně od potoku „Hainbach“ – Hájový, Lesní potok. Tak tedy Hainbach by měl být základem pro Hainsbach, jak byl potom v nejstarších dobách také Hainspach stále psán, Hainsbach nebo také Hanspach (HainSpach). Zmínka o obci „Hainspach“ v roce 1346 slouží jen jako potvrzení dřívějšího vzniku obce. V obci byl již v nejstarších dobách Vorwerk (poplužní dvůr) s ovčínem, byly zde také vrchnostenské budovy, ale jakého byly druhu, se již nedá určit. Až do roku 1430 zde nemohl stát žádný zámek, jak lze také poději seznat z následujícího výkladu. V roce 1430 byly budovy panství zničeny husity, mohl to být poplužní dvůr a jeho vedlejší budovy, jakož i obytné budovy vrchnosti. S obcí Hainspach tvořila stejné léno, manství (Lehen), obec Schönau (Loučky - Šenov) a patřila i s ní většinou jednomu majiteli. O obci Hainspach se v oněch časech vyskytly zprávy jako o Schönau. Původně byla obec Schönau významnější než Hainspach, neboť tam existoval zámek, který v nejblíže následující době neušel úpadku.

       Když v roce 1451 kurfiřt Friedrich von Sachsen přenechal výměnou před osmi lety získaný podíl na panství Tollenstein-Schluckenau Albrechtovi Berkovi von Duba, nebyl mezi odstoupe-nými vesnicemi Hainspach jmenován, takže ten by mu již tehdy měl patřit. (Viz. článek Dr. H. Knothe, ve „Sděleních exkurzní-ho spolku severní Bohemie XVI.“) Když bylo v roce 1471 panství Tollenstein-Schluckenau v majetku vévody saského (Herzoge von Sachsen), propůjčil ho v léno zdejším leníkům (Vasall – man, vazal). Tak 6. dubna 1472 si vzal Sigmund von Luttitz na Schirgiswalde léno s poplužním dvorem Hainspach i půl vesnice Schönau od bratří von Wartenberg. Když se 14. února 1472 ucházel o léno obce Schönau Christoph von Hernsdorf a žádal vévodu, ani Doringovi, ani nikomu jinému ho v léno nezastavil. Dne 14. června 1473 si ale poplužní dvůr s dvorem a s polovinou obce Schönau vzal do léna Hans Doring, kterému patřila také obec Hainspach, jak je zřejmé z jedné pozdější listiny z roku 1668. V roce 1474 měl ves Hainspach v majetku Teichwitz a v roce 1475 vlastnil obě vesnice, Hainspach i Schönau a zdá se, že koupil poslední podíl od Luttitze. Ukazuje se, že Teichwitz neměl žádné dědice tohoto manství a 5. července 1475 lenní pán pro případ své smrti přislíbil čekatelství na svůj majetek rytíři a stolníkovi Heinrichovi a jeho bratrovi, Friedrichu von Schonfels. Zda tento případ nastal, není známo. 

       V té době, nejdéle ale kolem roku 1500, mohl být postaven starý zámek v obci Hainspach, s použitím zdiva z opuštěného zámku v obci Schönau. Tím Hainspach dosáhl větší důležitosti. Byl také sídlem kapitánů a zmocněnců pánů von Schleinitz, majitelů panství Tolštejn-Šluknov. Tak se od roku 1531 do roku 1566 objevuje jako kapitán panství Antonius von Uechritz, který měl pravděpodobně již dříve v lénu vesnice Hainspach a Fuga (Fukov). Ve středu po Dionisiii roku 1546 podal Georg von Schleinitz vysvětlení, že Antonius připsal chrámové kapitule v Budyšínu k obročí (Präbende) Lanscale et clavorum domini pět uherských zlatých ročně, ze zděděných sta zlatých „na své obci Hainspach“. Později, pravděpodobně kolem roku 1549, přenechal Antonius von Uechtritz svou vesnici Hainspach prodejem svému lennímu pánovi a od té chvíle bydlel v obci Fukov. Abraham měl obec Fukov od svých synů převzít a 29. dubna 1584 na ní měl nechat přenést „kvůli počínání otcovského statku Hainspach“, dluh sta uherských zlatých svého otce chrámové kapitule v Bubyšínu. Jeho lenní pán, Ernst von Schleinitz, to schválil 25. června 1584.

         Při dědickém dělení v roce 1566 se jako majitel Hainspach (také Hanspach) objevuje Hans von Schleinitz, jak se sám vždy podepisoval, a také tam i bydlel. Od té doby byl Hainspach sídlem panství stejného jména. V tom roce byli podle dané smlouvy krčmáři z Lipové, ze Šenova a z Brtníků povini odebírat pivo z Lipové. Krčmáři ze zbylých vesnic tak činili již dávno a tak existence lipovského pivovaru může být vztahována ještě dále. V roce 1568 nechal Hans von Schleinitz u Lipové zbudovat dva rybníky a zřídit jednoho pastýře. Totiž „dlouhý rybník Tamsteich a velký rybník Tamsteich na nivě a jednoho obecního pastýře, který na obecní louce získal chýši“. Ten druhý rybník existoval na místě dnešní dvorské louky v městysu, které se ještě dnes říká „Teich“ – „rybník“. V roce 1573 byl v Lipové zřízen Erbgericht - dědičný rychtář, kterého ale majitel patrně rychle změnil. V roce 1572 koupil rychtářství Jorge Richter. V roce 1573 tento dědičný rychtář koupil od panství „Babestube“ za 60 malých kop, splatných v tehdy obvyklých termínech. Babestube byla za třicetileté války zbořena.

         Podle soupisu z roku 1668 měla Lipová 42 usedlých hospodářů, mezi nimi jednoho dědičného rychtáře, 22 sedláků na svých dědičných statcích s 56 Ruthen (polní míra), 20 zahradníků, 28 domkářů (Häusler) a 3 bezzemky (Hausgenosse). V této obci byla zámecká budova a slušně postavený poplužní dvůr (Vorwerk) a u něj ovčín. „Tato obec je osvoboze na od Zinshühner (dávky kuřat) a Zinseiern (dávky vajec), a protože další dávky a dvorské nádenické práce jsou vyšší, nedává také žádný len jako několik jiných obcí; nádenické orání je prováděno dvěma koňmi. Palivové pivovarské dřevo se dodává podle povozů, pro jeden povoz jeden sáh (Lochter) palivového a jedna čtvrtka pivovarského dřeva. Velký sedlák zapřahá velké fůry také podle velikosti kol. Malý rolník má dvacet dnů nádenické práce pro jednospřeží nebo deset dnů pro dvouspřeží. Z výkupu příze není osvobozen nikdo, kromě rychtáře a od jednoho kusu příze jsou možné pradávné „Saxa“, za čisté a lepší přadena zaplatí zdejší důchodkový úřad průběžně dva malé groše. Poplatky jsou placeny čtvrtletně v obvyklých termínech, kromě toho se platí ještě poplatky Erbzins, Schrottgeld, Wachegeld, jakož i Robotgeld. Sedláci porážejí 49 sáhů dřeva a 12 /2 sáhů pivo-varského dřeva. Další povinnosti: mají udržovat silnice, cesty, pěšiny (stezky) a mosty, mají pomáhat při lovu a při výlovu panských rybných a chovných rybníků a mají přivážet mlýnské kameny pro panské mlýny atd. Když přivezou do Schandau (obec v Sasku) kopu tenkých prken bez dalšího, tak mají dostat půl tolaru. Každý rolník, zahradník i domkář má panství ročně upříst jeden kus příze a za to dostane, podle čistoty a hrubosti příze, zaplaceno 5 krejcarů a 2 /2 feniku císařských peněz. Žádný poddaný se nemůže bez povolení z panství vzdálit. Dědičný rychtář měl k plnění v císařských penězích na Walpurgu a Michaela po 19 groších a 9 fenicích a desátek 1 /8 pražské míry obilí. Od všech dalších poplatků a služeb je jako dědičný rychtář, podle jeho kupního listu z 21. března 1638, tehdejší vrchností osvobozen. Také je mu vyhrazen kousek pole ležící za „Faulen Teiche“ – „Tlející rybník“, ale ne dědičně. Neboť to je rychtáři trochu malé a nemá žádné právo k pastvě, ročně k letní pastvě s dobytkem vrchnostenského dvora společně vyhání své čtyři kusy dobytčat; ale za to musí ročně obstarat jednoho honce nebo pastýře. Podle jeho kupního listu neměl jen volné pečení a volné jatky, ale měl povolené také pálení pálenky a výčep, ale výčep pálenky nemohl pod ztrátou svých svobod nikdy provozovat mimo území svého rychtářství. Měl se co nejvíc přičiňovat řádně čepovat vrchnostenské víno a pivo a pilně se snažit o jejich výtěžek. Také měl pod ztrátou svých výhod zaručit žádný nedostatek vrchnostenského vína a piva. V případě jeho smrti patřila vrchnosti nejlepší kráva nebo její peněžitá hodnota. Například farní sedlák George Franze platil na Walpurgu vrchnosti 1 groš a 2 feniky císařských peněz, na sv. Jana zdejšímu faráři 1 groš a 2 feniky, na sv. Michala vrchnosti 3 groše a 4 feniky císařských peněz, na Vánoce to samé faráři a dále Zinskorn (obilní daň) jednu čtvrtku a dvě osminy pražské míry obilí a Zinshafer (ovesnou daň) jednu čtvrtku a dvě osminy, desátky (Decem) tři čtvrtky obilí a vrchnosti upředl jeden kus příze. Landzechen a Landfuhren měl jako ostatní sedláci, ale od Elbfuhre nebo Gerstenfuhre byl jako farní sedlák osvobozen. Polní nebo koňskou, jakož i ruční činnost (Acker-, Pferde-, Handtage) vykonával zdejšímu panu faráři jedním koněm, jako jednospřežný sedlák. Měl povinnost přivážet mu palivové a pivovarské dřevo, ale dostával k tomu jídlo a pití, ale byl zcela osvobozen od koňské a ruční činnosti a od do vážení palivového a pivovarského dřeva pro vrchnost.

      V roce 1715 měla Lipová 2291 obyvatel. Nynější, na Slawatově rybníku (Slawatateich) krásně položený zámek, byl vybudován v letech 1737 až 1739 hrabětem Leopoldem Antonem ze Salm-Reifferscheid. Na prosté, nezdobené stavbě je nápis:

CVM tVrCIs pVgnans In TVto strVXerat aeDes.

V němčině: Sám v boji s Turky, zde v míru postavil tento zámek.

V prostorách zámku je sál předků, knihovna, zámecká kaple, parková zahrada a jízdárna. Uvnitř se nachází množství nádherných starožitností, jako hodiny, zbraně, zrcadla, válečné trofeje, mezi nimi hrabětem Leopoldem dobitý turecký stan atd. Vypráví se, že hrabě při prohlídce hotového zámku staviteli hrozil zastřelením, protože okna druhého poschodí jsou mnohem méně vydařená než ta spodní. Dříve od zámku ke kostelu ve Vilémově vedla krásná lipová alej, ale tato alej již existuje jen v Lipové. Po výstavbě zámku byly prostory starého zámku přeměněny ke stavbě pivovaru, který byl stavěn od roku 1740 do roku 1742 a stál 1588 říšských tolarů. V roce 1742 byla také postavena barvírna, která stála na místě dnešního domu č. 63.

       V roce 1746 dostal doktor Johann Hertl z Lipové diplom chirurgie. Dvorním dekretem z 9. května 1748 se hrabě Leopold usiloval o povznesení cechů v obci Lipová a ke zmocnění zřízení deseti řemeslnických pokladen quartae Classis pro různá řemesla. (Hrabě Leopold ze Salmu      30. listopadu vystavil cechovní listinu pro tesaře, zedníky, kameníky, sochaře, hrnčíře a bednáře. – Viz. „Dějiny lipovského panství“.) Cech ševců se udržel až do současnosti, každoročně vycházejí pochodem na den Frohnleichnamstage se svým cechovním praporem, který nesou čtyři muži.

       Na žádost hraběte Leopolda von Salm-Reifferscheid byla Lipovápodle listiny z 23. června 1750 – ze záznamů v zemském archivu s odvoláním na v lipovském zámeckém archivu se nacházející listiny – povýšena na městys (Stadtel nebo Marktflecken) se čtyřmi výročními trhy a týdenním trhem s přízí, neboť obyvatelé v „drsném horském kraji nemohou žít z obdělávání polí, nýbrž se většinou živí ze svých výrobků a obchodů a musejí hledat své místo v dalších povoláních“. (Další údaje jsou uvedeny v předcházejících kapitolách: Panství Lipová a Obchod, řemesla, průmysl.) V českém konverzačním lexikonu: „Ottův slovník náučný“ je označení a popis lipovského městského znaku (Hainspacher Stadtwappen): Na zeleném podkladu v červeném štítu je symbol spravedlnosti, totiž bíle oděná, zlatým opaskem opatřená postava ženy se zavázanýma očima, která drží v pravé ruce tasený meč a v levé zlaté váhy. Obec Lipová byla na městys povýšena za stanovený polatek 136 florinů, za razítko 21 florinů, poštovné 3 floriny 56 krejcarů, celkem 160 fl. a 56 kr. Oprávnění k trhům mohlo být právoplatně účinné teprve v roce 1756. Městská pozemková kniha byla založena později než v roce 1740 a katastrální číslo 1 dostal nový zámek. Od té doby jsou v Lipové dva rychtáři, jeden městský rychtář (Stadtrichter) a jeden rychtář vesnický (Dorfrichter). Městské rychtářství bylo umístěno na místě nynější továrny Joh. Hille a syn, vrchní soud byl v dnešním stejnojmenném hostinci. Bohužel při velkém požáru v roce 1797 mnoho spisů, mezi nimi také městský diplom, shořelo.

       V roce 1779 přijel do Lipové při své cestě severní Bohemií nezapomenutelný císař Josef II. Dne 24. března 1797 vznikl kvůli neopatrné střelbě adjunkta Franze Mayera, syna vrchního myslivce Mayera, požár, jenž obrátil v popel 32 domů a 8 stodol. Škoda byla odhadnuta na 64 000 florinů. Při tom shořel také vrchní soud, v němž byli kolem roku 1760 v podzemním vězení v řetězech spoutaní zločinci. Francouzská invaze z roku 1812 přinesla obci mnoho soužení. Když Francouzi rozbili svůj tábor na takzvaném Červeném rybníku (rothen Teich), vesnický rychtář Ulbricht utekl do Krásné Lípy. K ohrazení tábora byly z Lipové vytahány ploty, vrata od stodol a ostatní dřevo, takže tím bylo způsobeno mnoho škody. Nehledíc na kauci 530 florinů, čtvrtku obilí v ceně 6 fl. 45 krejcarů a jednu krávu v ceně 30 florinů ze strany domkáře Antona Marschnera, byla obec Lipová Francouzi vydrancována. Kapitál 566 fl. 45 kr. obec ve splátkách Marschnerovým dědicům splatila. (Poslední splátka byla v roce 1854.) V roce 1812 došlo v Lipové z důvodu válečného soužení k lidovému vzbouření. Dne 3. května 1847 se zde po 50 letech přerušení opět konal výroční trh (Jahrmarkt). Dne 23. září 1847 obcí projížděli tři císařští princové, Franz Josef, Karl Ludwig a Ferdinand Max. V roce 1857 se zde vyskytla epidemie průjmu s dávením, která trvala tři měsíce. Docházelo k tomu, že za jeden den leželo i osm mrtvol. Dne 22. června 1866 táhlo Lipovou pruské vojsko a silně rekvírovalo. Jeden pruský důstojník zde zemřel na choleru, a také mnozí obyvatelé obce byli touto nemocí zkoseni. V roce 1878 způsobil velké škody dobytčí mor. Hranice byly uzavřeny vojenským kordonem. Dne 21. července 1891 navštívil arcivévoda Ludwig Victor na zapřenou (inkognito) majitelku panství hraběnku Thun-Hohenstein. Při té příležitosti byl uvedenou osobou poctěn návštěvou lovecký zámek Šternberk

(Sternberg). Dne 6. července 1893 vypukl v Horní Lipové požár, který ve dvou hodinách obrátil v popel jedenáct obytných budov. V letech 1893 a 1894 prodléval v Lipové krátký čas, při svém cestování severní Bohemií, toho času ministr obchodu. Za jeho návštěvy byla po každé uspořá-dána průmyslová výstava.

        E l e k t r i c k é  s v ě t l o . Dne 21. října 1897 obec Lipová uzavřela smlouvu s firmou Siemens a Halske z Vídně, podle níž bylo z v Mikulášovicích vybudované elektrárny pro zdejší obec dodáván elektrický prou pro veřejné i soukromé osvětlení. Prozatím bylo nahlášeno k odběru přes 800 žárovek o síle 16 normálních svíček. 

       Až do roku 1850 měla jak městská, tak také vesnická obec svou vlastní správu, tedy také městská obec měla městského rychtáře a vesnická obec takzvaného vrchního rychtáře. Od roku 1850 tvoří obě části jen jednu obec s jednou obecní správou a jedním starostou.

       Obec L u d v í k o v i č k y (Ludwigsdörfel) leží idylicky uprostřed lesa jihozápadně od městyse Lipová. Počet domů činí 15, počet obyvatel je 112, z toho je 52 mužů a 60 žen; všichni jsou katolíky. Obyvatelé se zabývají zemědělstvím a chovem dobytka. Je provozován také domácký průmysl, někteří nalézají své živobytí jako tovární dělníci. Farním a školním okrskem Ludvíkovičky patří do Lipové.

       H i s t o r i e  o b c e . Ludvíkovičky, nazývané na konci 19. století také Ludwigsdorf, odvozují své pojmenování od prvního osadníka Ludwiga. Osadníci přišli pravděpodobně teprve v 18. století z Lipové. Ludvíkovičky byly vždy jako obec spojeny s obcí Lipová a sdílely osudy mateřské obce.

       S p o l k y  v  L i p o v é . Spolek velikonočních jezdců (1706), Spolek divadelních ochotníků (1845), Spolek přátel pohřbívání (1857), Spolek podpory majitelů domů (1862), Spolek vojenských vysloužilců (1864), Spolek štěstí (1864), Střelecký spolek (1865), Dobrovolní hasiči (1871), Zpěvácký spolek „Veselá mysl“ (1876), Spolek podpory nemocných (1876), Tělocvičný spolek (1881), Národní spolek (1886), Spolek školního krejcaru (1894), Místní skupina spolku Němců v Bohemii (1895).

foto http://deutschboehmen.de/index.php?title=Hainspach

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA