Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Vilémov (do roku 1897)

Obec V i l é m o v (Wölmsdorf).

       Vilémov je zároveň obcí katastrální a zahrnuje obce Vilémov a Dolina. Pozorují-li se uvedené obce z blízkého vrchu Ječný (Gerstenberg), tak se pozorovateli nabízí nádherný obraz. Vilémov, který je v lidovém podání znám také jako „Winsdorf“, leží podél údolím protékajícího na vodu bohatého potoka. Vilémov v z jihu na západ se rozprostírajícím údolí hraničí na jihu s Dolními Mikulášovicemi a s výběžkem vrchu Tanečnice (Tanzplanberg), na východě s Dolním Šenovem, na severu s vrchem Ječný (Gerstenberg), na západě s Dolní Poustevnou a na severozápadě s k obci Horní Poustevně patřící obcí Karlín. Plošná rozloha katastrální obce Vilémov činí 404,16 hektarů.

 

       Obec V i l é m o v (Wölmsdorf) čítá 135 domů s 1028 obyvateli, z nichž je 493 mužského a 535 ženského pohlaví; 985 se vyznává k římsko-katolické církvi a 43 jsou evangelické konfese. Zaměstnání obyvatel tvoří hlavně, vedle zde bohatě zastoupeného průmyslu, obdělávání polí a chov dobytka. Zemědělství dodává potřebné obilí a brambory. Velmi produktivní je pěstování ovoce. V létě je mnoho dělníků výhodně zaměstnáno v blízkých kamenolomech. Domy jsou postaveny podél procházející silnice, jen novostavby jsou zřízeny na svahu proti kapli a část jich stojí na silnici do Mikulášovic a do obce Marketa. Obec má větší část domů masivních, jen některé jsou dřevěné a většinou mají břidlicové střechy. 

        Obec je zavodněna od Šenova přitékajícím Obecním potokem (Gemeindebach), který spojuje vodní prameny z Lipové a z Mikulášovic, poté protéká vilémovským údolím a přitom pohání mnohá vodní díla ve Vilémově, v obci Dolina a v Poustevně a nakonec se jako Hraniční potok (Grenzbach) vlévá do Sebnitzského potoka (Sebnitzbach).

 

        D o p r a v a . Vilémov je spojovacím bodem vícero okresních silnic: z Mikulášovic, Dolní Poustevny a z obce Marketa. Šenovská silnice se spojuje s lipovskou na tak zvaném „Bierbrücke“ – „Pivní most“.

 

        P o š t a . Před rokem 1864 zde byla k dispozici poselská pošta (Botenpost). Dne 1. května 1864 zde byl otevřen poštovní úřad. Nyní zprostředkovává šestnáct poštovních jízd velmi čilý provoz se sousedními obcemi a se Sebnitz v Sasku.

 

        T e l e g r a f n í   ú ř a d . V roce 1891 byl zřízen s poštovním úřadem spojený telegrafní úřad. Jediné, v roce 1882 zřízené, soukromé telefonní vedení má firma Franz X. Richter z kanceláře v obytném domu do tkalcovny v blízké obci Dolina.

        Od roku 1884 má Vilémov nádražní stanici České severní dráhy (Böhmischen Nordbahn) Lipová-Vilémov, ale ta leží na pozemku Šenova.

        P r ů m y s l . Náramně dobré silnice a poštovní spojení mohou být zcela právem uvedeny jako hlavní faktory pro podporu rozmanitého průmyslu ve Vilémově. Ještě před krátkým časem bylo v provozu mnoho bělíren, ale dnes jsou hodné povšimnutí jen ještě dvě bělírny příze a lněného plátna. V roce 1650 započali snaživí obyvatelé s obchodem se zahraničím. V roce 1720 založil Georg Pietschmann první bělír-nu příze, později následovali Josef Richter a Christof Petters. První bělírnu lněného plátna, kromě valchovny, založili roku 1810 Jakob Petters a Franz Petters. Bělírny se těšily vzkvétajícímu rozmachu. Dnes se toto průmyslové odvětví nachází ve velkém útlumu, o čemž svědčí naprázdno stojící valchovny a sušárny.

 

        K o s t e l . Před dobou reformace byl Wölmsdorf farním okrskem příslušný do Sebnitz v Sasku. Když byla ale v roce 1539 poslední evangelizace, byl Wölmsdorf kostelem přikázán do Schönau a s tímto farním obvodem je spojen až do současnosti. Pro obec zůstává pozoruhodností „Heilbrunnen“ – „Léčivý pramen“, jehož historie je datována do roku 1646 a o jeho vzniku je vyprávěno nejen ve vilémovské kronice, ale i v lipovském úředním archivu. Dne 19. října 1646 se selské dceři Anně Grohmann na pastvině zjevili dva andělé, kteří jí na zázračnou sílu pramene upozornili a dali jí z něj z poháru napít. 10. listopadu toho roku se jí znovu zjevil jeden anděl, který jí přislíbil uzdravení očí a nohou, kterého také okamžitě omýváním dosáhla. Dívka zemřela na výročí uzdravení dne 10. listopadu 1647. Brzy byla léčivá síla pramene známá široko daleko, a také byla částečně prokázána i tehdejším panstvem hrabětem Slawatou. Ten nad tímto pramenem zařídil vybudování kaple a její vyzdobení sochou Matky Boží Bolestné. Ještě dnes je možno vidět na kapli Slawatův znak. 

       Ve Vilémově usilováno o výstavbu kostela a mnozí dobrodinci darovali značné příspěvky, v roce 1665 to byl vrchnostenský sládek Ferdinand Beutel se 3000 floriny. Teprve hrabě Leopold ze Salm-Reiffer-scheidt splnil svůj v několika nebezpečenstvích života učiněný příslib a v roce 1726 nechal na kopci poblíž léčivého pramene vystavět kostelík k uctění Nanebevzetí Panny Marie. V kostele se nachází hraběcí Salmovská krypta a nad kamennou bránou je Emporium (despotát), znázorňující „hraběcí postavení“. Kostel má tři oltáře, hlavní oltář znázorňuje poprsí svaté Matky Boží, dva další oltáře zasvěceny svatému Egidiovi (Aegidi) a svatému Vincentovi. Hned vedle Aegidiho oltáře (mnich Egidius – svatý pomocník) stojí náhrobek s podobiznou nadátora tohoto kostela, hraběte Leopolda. Pod tímto monumentem se po obou stranách nacházejí tři desky, líčící častá nebezpečenství života nadátora, z nichž šťastně vyvázl. Uvedených šest desek obsahuje následující letopočty: 1. Hrabě Leopold ze Salmu ve válce v roce 1717. 2. Zjevení Panny Marie Pomocné ve snu v roce 1720 (ležel nemocen morem). 3. Nebezpečí života na lodi v roce 1723. 4. Boj s medvědem roku 1724. 5. Při střelbě do terče mu praskla ručnice v roce 1725. 6. Vůz se zřítil z mostu do vody v roce 1728. V roce 1731 nechal hrabě Leopold postavit před kostelem most a na některé kamenné stupně pořídil hodnotné sochy.

       Ve vilémovském kostele se každoročně na den sv, Aegibi, za přítomnosti veškerého mysliveckého personálu, koná slavnostní bohoslužba. V čase od první adventní neděle až do druhého svátku velikonočního se každou neděli koná bohoslužba. Na církevní svátek Nanebevzetí Panny Marie přicházejí ze všech kostelních farností panství Lipová procesí. Tisíce poutníků, mezi nimi také Wenden (Lužičtí Srbové), přicházejí z daleka do Vilémova. Kolem doby výstavby kostela existovala ve Vilémově poustevna. Když starý poustevník v roce 1740 zemřel, ucházel se r. 1741 o převzetí poustevníka ve Vilémově Johann Lorenz Müller z Wittigschnau v Prusku. V roce 1750 věnoval Heinrich Hesse, polesný a rychtář v obci Kopec, 1500 říšských tolarů vilémovskému kostelu k použití.

       Hřbitov byl obcí Vilémov u kostela založen v roce 1844 a r. 1889 byl rozšířen. 19. června 1882 byla nově pozlacena kopule a kříž na věži kostela a do kopule byl vložen ředitelem panství Ferdinandem Hauserem sepsaný pamětní spis. V tom roce byl také kostel pokryt břidlicí. V roce 1891 nechala majitelka panství, hraběnka Thun, obnovit vnitřek kostela, nově vypravit oltáře a podlahu obložit deskami. Na podnět Johanna Hampela z domu č. 1 byly v roce 1895 položeny nové kostelní schody.

 

       Š k o l a . V roce 1733 Christof Zimmer postavil vedle léčivého pramene dům. K tomu potřebné dřevo dostal od vrchnosti a za to měl na kostel a léčivý pramen dohlížet. On ale uměl číst a psát, a tak byl ustanoven v obci učitelem. Podle toho tedy byla škola umístěna v soukromém domě a tato budova byla školou stálou. V roce 1836 byla zbudována nová škola, dům č. 76, a až do roku 1881 zůstala jednotřídní. V roce 1882 byla dvoutřídní, druhá třída byla najata v domu č. 120. Nynější trojtřídní krásná školní budova byla předána svému účelu dne 1. září 1889. V roce 1893 slavil řídící učitel Eduard Frind za mnohých poct zvláštní oslavu, padesátileté jubileum učitelování.

      H i s t o r i e   o b c e . Vznik obce není znám. Její název vyplynul teprve později, a to k uctění starého poustevníka jménem Wilm. (Viz. Pověst o rytíři Wilmovi.) Ten žil za starých časů mezi prvními osadníky a poučoval mladé i staré a z vděčné pocty dali obyvatelé obci jméno „Wilmsdorf“, z toho vznikl „Wölmsdorf“, lidově „Winsdorf“. Mnišská cela onoho poutníka byla na místě nynějšího hřbitova. Obecní kronika klade založení obce do 13. století. Prví osadníci byli uhlíři a dřevorubci, kteří se usadili v lesy pokrytém okolí. Potok sílící díky přítokům ze sou-sedních obcí, plyne široce a nepravidelně a dává příčinu k vytváření bažin a močálů. V roce 1332 propůjčil purkrabí Otto von Donin se svolením Koruny české (böhmischen Krone) české manství Wolframsdorf (Wölmsdorf) biskupovi Heinrichu von Meissen. Wölmsdof přešel při dědickém dělení v roce 1410 na Hinka III., mladšího, k Hohnstein. V roce 1486 se uskutečnil další příliv osadníků. Při rozdělování panství v roce 1566 dostal Hans von Schleinitz mezi jinými vesnicemi také Wölmsdorf. V té době byl Wölmsdorf evangelický. Obyvatelstvo se rychle zvětšovalo, zvláště díky přistěhování nových obyvatel z hohnštejnské obce Hertigswalde v Sasku. Přistěhovalcům připadly pozemky v sebnitzském lese na Sebnitzském potoku (Sebnitzbach) k trvalému užívání. Před výstavbou kamenného mostu u kostela vedl 30 kroků pod ním přes potok dřevěný most, který se nazýval Ovčí most (Schafbrücke), neboť přes něj byla hnána panská stáda ovcí ze šafářského statku v Horní Poustevně na pastviny u Mikulášovic. Od Ovčího mostu vedla cesta do Mikulášovic kolem staré školy přes „Gesteinicht“. Dne 21. března 1634 byl Wölmsdorf přepaden a vypleněn švédským modrým plukem pod kapitánem von Ehrfurchtem, 30 osob bylo zabito a mnoho ztýráno. Mnoho rodin uprchlo s dobytkem a s majetkem na křovím a stromy porostlé horní Dvorské louky (Hofewiese), které byly tenkrát z velké části bažinaté. Přes bažiny položili otýpky chrastí (proutí), za sebou je opět sbírali, až přešli na pevnou půdu, kde si našli úkryt. V pozdějších dobách se při čištění bažin nacházely různé nástroje, nářadí, podkovy atd., které pocházely z onoho útěku.

       Podle pozemkové knihy z roku 1668, s odvoláním na registr půdy a pozemkovou knhu z roku 1574, měl Wölmsdorf dědičného rychtáře, 10 sedláků, 4 zahradníky, 19 domkářů (Häusler) a 2 bezzemky (Hausleute). Povinnosti poddaných byly případ od případu různé. Pole dědičného rychtáře byly přičleněny k poplužnímu dvoru Horní Poustevny. Měl k bezplatnému užívání vodní pilu, ale měl potok čistit od pilin. Mohl na panském pastvišti nechat pást své čtyři kusy dobytka, ale musel stavět jednoho pastevce. Při dožití rychtáře dostalo panství jeho nejlepší krávu nebo její peněžitou hodnotu. Sedlák Christof Petters platil v císařských penězích ve čtyřech známých termínech 6 grošů (Groschen) 8 feniků (Pfenig), 11 Gr. 3 Pf., 17 Gr. 9 Pf. a 11 Gr. 2 Pf. Přinášel drůbeží daň (Zinshühner), vejcovou daň (Zinseier), měl povinnost 12 dní práce koní a 12 dní ruční práce na panském (Pferde- a Handtage), vožení palivového dříví a dřeva pro pivovar, napředení jednoho kusu příze a jako ostatní sedláci měl konat „Landzechen nebo Landfuhren“. 

       V roce 1714 byla obec průtrží mračen zaplavena, byl stržen jeden dům a tři lidé přišli o život. V roce 1779 opět spadla průtrž mračen, která způsobila velké škody. Dne 20. září 1779 navštívil obec císař Josef II., jenž přijel z Poustevny, přátelsky pohovořil s lidmi, přijal návštěvu poutníků a pokračoval v cestě kolem kostela do Mikulášovic. V roce 1783 platit Wölmsdorf na daních ročně 158 florinů 44 krejc. za 468 dní práce koní na panském (Pferdetage), 390 dnů práce volů (Ochsentage) a 1166 dnů ruční práce (Handtage). Stará povinnost činila 367 fl. 8 kr. 41/2 Pf. za 138 dnů práce koní, 204 volské práce a 423 dnů ruční práce. V tom roce platilo 10 sedláků, 4 zahradníci a 62 domkářů po 13 dnech roboty, 6 bezzemků po 8 dnech. Robota byla placena v penězích. Dne 22. června pruská vojska přicházející přes Rugiswalde v Sasku a vrch Špičák (Spitzenberg) táhla dlouhé hodiny přes obec a nakonec 6-7000 mužů tábořilo mezi domy č. 27 a 28, vzhůru zahradami domů č. 21 a 25.  V roce 1875 bylo ve  obci zavedeno pouliční osvětlení.

 

       Obec  D o l i n a (Franzthal). Část obce leží v lučním údolí ohraničeném lesem. Dobře navštěvovaný hostinec stojí na návrší uprostřed lesa. Obec má 10 domů s 93 obyvateli. Z nich je 50 mužů a 43 žen; 89 je katolíky, 3 jsou evangelíci a 1 je jiného vyznání. Obyvatelé jsou většinou zaměstnaní ve zdejší přádelně jako dělníci.

       Doprava je umožněna z Vilémova. Výše zmíněný hostinec se nachází na okresní silnici Vilémov – Dolní Poustevna a je obyvateli těchto vesnic, i těch ze Sebnitz v Sasku, silně navštěvován. Ostatní veřejná zařízení jsou společná s Vilémovem.

 

       H i s t o r i e   o b c e . Obec Dolina byla odjakživa spojena s obcí Vilémov. Ve starých časech se nazývala „Hofeleiten“ – „Dvorské stráně“. Doba jejího založení není známa, ale může pocházet z období, kdy byla ve stavu poplužního dvora (Vorwerk) v Horní Poustevně. Na místě nynější přádelny byl v roce 1715 postavem mlýn, který se nazýval „Buschmühle“ – „Křovinový mlýn“ a jeho majitel Peter Richter provozoval pivní výčep. V oněch časech v něm bylo hojně hráno divadlo. Bylo to také oblíbené výletní místo jak zdejších, tak také obyvatel sousedních vesnic. V roce 1860 byl mlýn zakoupen Franzem X. Richterem a byl přeměněn na přádelnu.

 

       S p o l k y   o b c e   V i l é m o v . Spolek velikonočních jezdců (1773), Chudinský spolek (1843), Veteránský spolek (1864), Hasičský spolek (1871), Pěvecký spolek „Sängerheim“ (1882), Německý školský spolek (1883), Pěvecký spolek „Sängerbund“ (1890).

staré foto https://plus.google.com/photos/114661508306626528396/albums/6090947323882508833?banner=pwa

další foto http://deutschboehmen.de/index.php?title=W%C3%B6lmsdorf

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA