Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Mikulášovice (do roku 1897)

 

Obec M i k u l á š o v i c e (Nixdorf).

      Obec Mikulášovice je zároveň obcí katastrální a zahrnuje obec Mikulášovice (nazývanou také Velké Mikulášovice), Malé Mikulášovice,  Tomášov a Salmov. Mikulášovice jsou největší obcí v lipovském okrese. Její celkové území obsahuje plochu 2585,59 hektarů s 6704 obyvateli.

Území Mikulášovic tvoří velkou část zemských hranic se Saskem, a sice na západě hraničí s obcemi Sebnitz, Hertigswalde a Ottendorf, na jihu s obcemi Saupsdorf a Hinterhermsdorf, na české straně na východě s obcemi Brtníky, Knížecí a Šenov, na západě se Šenovem a na severozápadě s Vilémovem. Kvůli velké rozloze území obce se nedá poloha povšechně dobře popsat. Ne lépe, než to vlastnoručně učinil nezapomenutelný císař Josef II. ve svém cestovním deníku dne 20. září 1779: „Veškerá zem na této hranici je pěkná a úrodná, vesnice jsou dobře postavené, lidé jsou industriös („zprůmyslovělí“), krajina je ale zcela otevřená a člověk může bez překážek chodit kolem dokola a z každé vesnice vede cesta do Lužice (Lausitz) a do Saska (Sachsen).“

 

 M i k u l á š o v i c e leží v údolní pánvi, která je ze severozápadu, jihu a západu uzavřená vysokým hřebenem Lužické vrchoviny (Lausitzer Bergland), na sever je ale otevřená, a proto voda do obce přitéká vesměs touto přirozenou mezerou. Obecní potok (Dorfbach) ústí do Vilémovského potoka (Wölmsdorfer Bach). Před více než třemi sty lety se v Nixdorf ve spisech vyskytoval název „Rauschbach“ – „Šumící potok“, tím mohl být míněn Gemeindebach – Obecní potok. Můžeme opravdu litovat, že tento pěkný název potoka upadl do zapomenutí. Obec má do délky asi šest kilometrů, výškový rozdíl od Středních a Dolních Mikulášovic, od budovy pošty (425 metrů), k továrně na kovové zboží poblíž nádraží (377 metrů) činí 48 metrů. Mikulášovice mají 748 domů s 6201 obyvateli, z toho jsou 2898 muži a 3303 ženy; 6155 je katolíků a 46 evangelíků.

   Okolí Mikulášovic, obzvláště směrem do Saska, je poutavé a romanticky krásné: Teufelstein (Čertův kámen), Hantschberg (Hančův vrch) s Hančovým křížem, Thomaswald (Tomášův les) s 598 metrů vysokým vrchem Tanzplan (Tanečnice), z jehož rozhledny se dá kochat velkolepým rozhledem, vrch (na česko-saském pomezí) Weifberg a 497metrů vysoký vrch Wacheberg (Strážný – na hranici se Saskem), obecně nazývaný „Schweizerkrone“ – „Švýcarská Koruna“,s okouzlujícím výhledem, obzvláště do česko-saského Švýcarska ((böhmisch-sächsische Schweiz). Obec ve svém založení sleduje pod vrchem Plešný (Plissenberg) pramenící potok, až k jeho ústí u Vilémova. Devět v tomto století vzniklých rozšíření skupin domů, jako Neubau, Wiesenthal (Luční údolí), Väterkapelle (Kaple otců), se od vodního toku vzdalují. Co se týká rozlohy, zaujímají Mikulášovice jako obec první místo v naší vlasti (Heimatland).

       Domy jsou pěkné, úhledně uspořádané, většinou zděné a dělají velmi pěkný dojem. Názorný obraz staré dřevěné stavby podává dům č. 557, který je ještě opatřen starobylým vzorováním - „Vorgang“. Již v roce 1793 řekl ředitel Fuss: „Nixdorf vyniká přede všemi ostatními obcemi panství Hainspach nejen se zřetelem na dobře postavený a krásně zařízený kostel, ale také kvůli některým velmi líbezným domům.“ V průběhu posledních dvaceti let Mikulášovice díky novostavbám významně zkrásněly. Skoro u každého domu se nachází přívětivá zahrádka, která

je využívána jako květinová i zeleninová zahrádka. 

       Z e m ě d ě l s t v í . I když jsou Mikulášovice převážně průmyslovou obcí, tak je také obdělávání polí a chov dobytka provozováno v celkem významném množství, dokonce se zde nachází přes 100 zemědělců, kteří zde své zájmy hájí po všech směrech. Chov dobytka je provozován racionálně, jeho produkty nacházejí dobrý odbyt, ale potřeby obce nepokrývá. Chov drůbeže a králíků je díky zde existujícímu spolku vydatným způsobem podporován. Každoročně se koná výstava drůbeže s losováním, a také jsou jako ceny udělovány medaile od zemské šlechtitelské rady. Obzvláštní péčí se těší loukařství, velmi často je vyhledáván i menší trávníček, z něhož se dá vyzískat i velký výnos. Je hodné se zmínit o pěstování keřů bobulového ovoce, které přináší významné výtěžky.

       D o p r a v a . Mikulášovice mají velkou a dobrou silniční síť, vesměs okresních silnic. Silnice Brtníky – Mikulášovice – Vilémov zároveň tvoří obecní silnici. Tomášovská silnice vede k zemské hranici a potom do obce Sebnitz v Sasku. Šenovská silnice je spojením se Šluknovem a na druhou stranu s Lipovou. Hermsdorfská silnice vede přes Hantschberg (Hančův vrch) do obce Hermsdorf v Sasku. Mikulášovice mají železniční stanici, je to konečná stanice odbočné linky „České dráhy“ - „Böhmischen Nordbahn“, Rumburk – Mikulášovice.

       P o š t o v n í a t e l e g r a f n í ú ř a d , t e l e f o n .Od roku 1828 začal chodit poštovní posel Zabel dvakrát až třikrát v týdnu do Rumburku a jednou až dvakrát do Sebnitz v Sasku. V roce 1845 se podařilo zřídit sbírání dopisů a Zabel byl také sběratelem dopisů pro obě trasy jako výše. Po jeho smrti byl úřad sbírání dopisů přeložen do domu č. 9 a sběratelem dopisů byl Ignaz Fabich z Jiříkova. Tento úřad ale byl roku 1846 přeměněn na poštovní expedici a poštovním expedientem byl Franz Pietschmann z domu č. 14. V roce 1860 jej v úřadě následoval jeho syn, který ho spravoval až do převzetí státem, dne 20. června 1893. Telegrafní úřad byl v roce 1865 spojen s poštou. Telefonní zařízení má obec dvě: Od roku 1881 soukromé zařízení firmy bratří Klingerů a roku 1895 bylo zřízeno zařízení státní. Poslední zařízení, toho času se čtrnácti účastníky, slouží místní dopravě. Například vedení jednoho abonenta v délce 3051 metrů stálo 370 florinů. Dne 21. listopadu 1896 byly Mikulášovice připojeny k mezi-městskému provozu.

       P r ů m y s l . Mikulášovice jsou, jak již bylo uvedeno, převážně průmyslovou obcí. Nejdůležitější zde provozovaná průmyslová odvětví dodávají následující výrobky: Pletené zboží, kovové zboží, kovové knoflíky, knoflíky z kamenných ořechů (Steinnuss – ořech kamenáč), stužko-vé zboží, prýmkový artikl, umělé květiny, Sparteriewaren (okrasné předměty splétané ze dřeva a lýka), papírové zboží a výrobky z Diabasu (magmatický nerost). Průmysl obce je hodnocen na jiném místě. Celkem je zde dvacet průmyslových podniků s parním nebo vodním pohonem. Počet továrních dělníků činí na 3532. Koncesovaných živností se počítá na 70.

K o s t e l , který měl Nixdorf již v roce 1346, patřil k arcikněžskému stolci Hohnstein a Sebnitz a ročně platil míšeňskému biskupství (Meissner Bisthum) jednu marku kostelní daně (Kirchenzins). Kostel byl malý a pravděpodobně dřevěný. V roce 1551, za pánů von Schleinitz, dědičného a lenního rychtáře Jacobie, byl v Nixdorf budován malý kostel s věžičkou, stavba trvala až do roku 1555. V té době dokonce na věži ještě nebyly žádné zvony a k návštěvě kostela bylo dáváno znamení řehtačkou. Také kostelní sluha v červeném kabátu obcházel kolem a oznamoval neděli. Při výstavbě věže měl dělník dostávat jako denní mzdu čtyři krejcary nebo šest Flinkel (tehdejší měna), nebo také jednu míšeňskou čtvrtku (meischnisch Viertel) obilí. 

       Při reformaci se obec velmi činila. Byli jmenováni tito kněží: kolem roku 1554 Prokop Semel a kolem let 1603 a 1613 Sami Roscher. Když se po třicetileté válce počet obyvatel zvětšoval a rostl jejich blahobyt, tento malý Boží dům již nepostačoval. Proto bylo přikročeno k jeho rozšíření a 29. dubna 1694 se započalo s kopáním základů. Při této práci byl 19. května 1695 jedním luteránským dělníkem v zemi ve špatné hlíně nalezen obraz Matky Boží, který ještě dnes je uložen v nynějším kostele u oltáře sv. Jana (Johannesaltar). Nalezení této postavy a rozšiřování Božiho domu z roku 1695 ukazuje starý obraz v kostele, v takzvané kapli. Na zadní straně tohoto obrazu je toho se týkající nápis. Výstavba fary se uskutečnila v roce 1680. V roce 1684 byl odlit zvon. V roce 1701 byla roku 1555 postavená věž zvýšena o osm loktů (Ellen) zdiva a „Pauke“  (tympán) bylo postaveno o třicet loktů výše. Ovšem kostel pro množství obyvatel již nepostačoval, a tak bylo v roce 1743, za faráře Antona Erbena de Schönerden a za rychtáře Christiana Liebsche, přikročeno k výstavbě stávajícího kostela. Mikulášovický kostel je největší a jeden z nejkrásnějších kostelů v okrese. Je zasvěcen svatému Mikuláši (heiligen Nikolaus). Krásný hlavní oltář je namalován od Johanna Lucase Krackera a mimo hlavního oltáře jsou sestaveny ještě čtyři postranní oltáře. Samotná stavba se vzpírala mnoha těžkostem a kvůli jejímu velkému rozsahu bylo vynaloženo mnoho peněz. Byly vyčerpány významné peněžní prostředky, 3000 florinů bylo staženo z jiných kostelů, a přece do roku 1747 stavba vyrostla teprve k dnešním oknům chóru, a nyní měly být ještě připojeny klenby. To se zdařilo zemskému staviteli Jakobu Wähnerovi z Prahy, narozenému v Mikulášovicích, který vedení stavby převzal a kostel postavil podle plánů, tedy vyšší. Je 50 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 18 metrů vysoký. Jeho stavitel také na výstavbu daroval 1500 florinů, z čehož bylo 300 florinů vynaloženo na hlavní oltář. Nový kostel protíná loď starého proti severu. Ze starého kostela zůstala v kostele stát jen východní část, nyní takzvaná kaple. Kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1751, za přítomnosti hraběte Leopolda ze Salm-Reifferscheid.

       V té době existovalo v Mikulášovicích Mariánské bratrstvo „Matky Boží  sedmibolestné“  (Marien Bruberschaft „Sieben Schmerzhaften Mutter Gottes“) s podobnými ustanoveními jako bratrstva v sousedních obcích. Při velkém požáru 20. září 1842 byla ohněm zničena plechem pokrytá věž včetně čtyř zvonů a věžních zdí. Vnitřek kostela mohl být zachráněn jen s velkým úsilím a byl zle poškozen. Věž byla postavena teprve v roce 1862 zednickým mistrem Eiseltem z Lipové a dokončena byla roku 1863. Je 60 metrů vysoká a má 178 schodů. Zvony, které byly v roce 1845 za 3591 florinů odlity Josefem Pietschmannem v Chomutově, a které od té doby byly k dispozici na dřevěném lešení na starém hřbitově, byly vyzdviženy 30. listopadu 1863. Největší zvon váží 1573,6 kilogramů. V roce 1882 byl vnitřek kostela obnoven nákladem asi 6000 florinů. Varhany mikulášovického kostela pocházejí z roku 1761 a byly postaveny stavitelem varhan Tamitiusem ze Žitavy (Zittau). Má dva manuály, 13 registrů a 720 píšťal. Je plánováno postavit nové varhany, odpovídající velikosti kostela. Do Mikulášovic jsou farním okrskem příslušné všechny vesnice této obce.

       V Mikulášovicích je několik kaplí. Nad kostelem: 1) Wähnerova kaple, stojí mezi statky č. 53 a č. 67 a byla postavena v roce 1718 Georgem Wähnerem z č. 63. V této kapli mohou být slouženy svaté mše. Potvrzení o tom od papeže Clemense XI. je oloženo v kupoli ve skleněné lahvi. 2) Malcherova (Melchiorova) kaple byla postavená Christophem Wäderem roku 1733 na pozemku domu č. 102. 3) Kaple Nejsvětější Trojice, na silnici do Brtníků, stojí 488 metrů nad hladinou moře a postevil jí v roce 1741 Jakob Wähner z domu č. 193. Pod kostelem jsou: 1) Fürlenovu nebo kapli otce chudých u nemocnice, postavil v roce 1733 cestovatel Jakob Fürle. 2) Kaple otců byla postavena v roce 1710 třemi otci, ve věžičce je zvon. 3) Balzerova kaple byla postavena roku 1724 na pozemku domu č. 435.

Š k o l a . V Mikulášovicích mohla škola existovat již kolem roku 1600. Prvním známým učitelm je Georg Weidgerber z okolo roku 1656. Od roku 1674 je známa postupná řada učitelů, oproti tomu o škole z té doby není k vypátrání nic. V roce 1765 byla postavena nová škola. Později vznikly pobočné školy (Excurrendoschule) v Horních a Dolních Mikulášovicích a teprve roku 1819 v Salmově. Ředitelé nebo učitelé ze starších časů: V letech 1674-1712 Hans Christoph von Waldheim; do roku 1720 Christoph Schürer; do roku 1740 Georg Jakob Drasche; do roku 1750 David Göbler; do roku 1755 Johann Anton Felix; do roku 1764 Anton Löhner; do roku 1708 Georg Schneller; Präceptor –domácí učitel Anton Weeber; do roku 1807 Johann Klinger. Od roku 1798 existuje farní škola se dvěma samostatnými učiteli. První učitel nebo školní učitel měl v péči pobočné školy v Horních Mikulášovicích a v Salmově. Druhý učitel byl varhaník a zaopatřoval pobočnou školu v Dolních Mikulášovicích. Od roku 1870 mají Mikulášovice tři samostatné školy: 1. škola je v prvním obvodě, 2. škola s vedlejší školou v obci Salmov je ve čtvrtém obvodě a 3. škola je v šestém obvodě. Škola 1 je trojtřídní a na stejném místě působí od roku 1870. Škola 2 měla až do roku 1882 dohlížet na vyučování ve vedlejší škole v Salmově. Od zřízení měšťanské školy se vyučuje pouze pět prvních školních ročníků v pěti třídách. Škola 3 je trojtřídní. 1. září 1885 byla otevřena měšťanská škola pro chlapce a pro dívky pod jedním vedením. V tom roce byla ve třetím obvodu vybudována nákladem 70 000 florinů velká školní budova, v níž je kromě národní a měšťanské školy umístěna dočasně ještě c. k. odborná škola.

        N e m o c n i c e . V Mikulášovicích existuje všeobecná nemocnice s názvem „Nemocnice korunního prince Rudolfa“ – „Kronprinz Rudolf Krankenhaus“. Byla vybudována obcí v roce 1876 nákladem 35 197 florinů a čítá (v roce 1895) 70 postelí k přijímání nemocných, kteří jsou ošetřováni řádovými křížovými sestrami (Ordens-Kreuzschwestern). V roce 1895 bylo pečováno o 567 nemocných.

        L é k á r n a byla zřízena v roce 1827 Johannem Jakobi. V roce 1863 přešla do vlastnictví  Antona Stohra a od roku 186 je majitelem Josef Krause.

        C h u d i n s t v í , n a d a c e , f o n d y . Chudinský fond byl v Mikulášovicích založen v roce 1829 díky sbírce 1162 tolarů, pro učinění přítrže žebroty. Do roku 1887 byl tento institut udržován díky nadacím, darům a shromažďovaným příspěvkům. Od roku 1887 je obcí vybírána dvanáctiprocentní dávka na chudinskou podporu (Armenunterstützungsumlage). Stav majetku této instituce koncem roku 1895 činil 31 195 florinů a celková vydání na podpory v roce 1895 činila 3517 fl. Kromě toho existují ještě nadace pro chudé: Čtyři nadace k různým účelům Emanuela Römische s nynějšími částkami kolem 1497 florinů, 1330 fl., 849 fl. a 90 florinů. Čtyři nadace Johanna Frenzela, z nichž je nejvýznamnější fond sirotčince s 5649 floriny. Nadace císaře Franze Josefa s kapitálem 730 florinů a 36 krejcarů. Slepecká nadace Nikolause Hertla se 641 floriny a 68 krejcary. Dále je to 7 školských nadací, z nichž nejvýznamějšími jsou: Nadace Davida a Anny Heine s 1000 floriny, nadace Agnes Maaze se 537 floriny a 95 krejcary a nadace Josefa Zabela s 500 fl. Z úroků školských nadací jsou každoročně v době vánoc poděleny chudé školní děti oděvy.

        P o m n í k y . Před mikulášovickou školou stojí krásný, v roce 1887 pořízený, pomník císaře Josefa. Na domu č. 2, v němž 20. září 1779 císař Josef II. přenocoval, je umístěna pamětní deska císaře Josefa, která byla pořízena v roce 1879 ke stoletému připomenutí. U domu č. 574 je socha s věnováním pro císaře Josefa, pořízená v roce 1783 Klopfstockem, Lessingem a Sinedem (Denisem).

       V e ř e j n á  z a ř í z e n í : Kostel, školy, poštovně-telegrafní a telefonní úřad, všeobecná veřejná nemocnice a lékárna. Na jiném místě jsou podrobně pojednány: C. k. odborná škola pro kovodělný průmysl (spojená s řemeslnickou školou pokračovacího vzdělávání) a spořitelna. Mimo to je ještě k uvedení Okresní nemocenská pokladna a obecní úřad.

       H i s t o r i e  o b c e . Založení Nixdorf je připisováno Wiprechtovi von Groitsch kolem roku 1084. (Hornolužické kostelní muzeum.) Jakou měrou je tato domněnka oprávněná se dnes nedá s jistotou dokázat. Ústní podání o vzniku Nixdorf uvádí: Ve dvanáctém století zde rozptýleně žilo několik uhlířů, jejichž chýše svíral hustý prales. Teprve v pozdější době vznikla, podporována tehdejším markrabětem a biskupem z Míšně, z nuzných uhlířských chatrčí vesnička s kaplí. Ta byla zasvěcena svatému Mikuláši (Nikolaus), a tak tato malá obec dostala jméno Nikolausdorf, v různých způsobech psaní Nicolsdorf, Nikelsdorf, Nikilstorff atd., až z toho nakonec vzniklo Nixdorf. Ve znění jiného textu se uvádí pověst (Sage) ze třináctého ? století: Jeden pohanský rytíř se svým již pokřtěným zbrojnošem byl během lovu v okolí statku č. 315 napaden obludně velkým medvědem. Na vzývání svatého Nikolause ze strany onoho zbrojnoše se medvěd náhle stáhl zpět. Díky této zázračné záchraně se rytíř obrátil na křesťanství, nechal v okolí dnešního kostela vysvětit kapli svatému Nikolausovi (Mikuláši), a tak vznikl Nixdorf (Mikulášovice). Další ústní podání odvozuje Nixdorf od „Nixen“ – vodní žínky, rusalky, ty by měly žít v bažinách. Osada, která vznikla u Nixensumpf (Rusalčí bažina), měla dostat jméno „Nixendorf“ – („Rusalčí obec“). Skutečně existoval v obci Niederdorf (Dolní obec) nedaleko od obce Wölmsdorf (Vilémov) ještě v roce 1569 „Nichsensumpf“. Usuzovat podle polohy kostela a bažin a podle všech okolností přicházejících v úvahu, tak je první výklad daleko nejpravděpodobnější. Psaní „Nixentörffle“ atd. není směrodatné.

      Nixdorf byl sídlem rytířského statku a v roce 1410 patřil Hinko III. z Hohnstein. V roce 1443, a tedy také již dříve, ho měli v držení bratři Siegmund a Nickel Knoblauchové, byli ale vazaly (Vassal – leník) vévody von Sachsen. Brzy po roce 1443 si bratři Knoblauchové za dvě kopy grošů zařídili u jejich nového lenního pána udělení léna na Nixdorf. V roce 1472 byla obec Nixdorf svými pány, bratry vévody von Sachsen, „vydána tentokrát za Zinsgetreide“. V Nixdorf žil Siegmund von Knoblauch, „rytířský muž“, až do začátku roku 1478 a kromě několika nájemních lidí držel právo léna. Měl k tomu přikoupit přilehlý statek. Po jeho smrti (zemřel bezdětný) se jeho ve Šluknově žijící sestra domáhala veškerého movitého majetku a „Begnadung“ – „udělení milosti“, potvrzení lenního práva, které měl její otec v držení. Vévodští bratři von Sachsen jí povolili třetinu výtěžku z nyní jako svobodného statku prodávaného, k odúmrtí patřícímu lénu. Ještě dříve než peníze dostala, sestra zemřela a později byla polovina z veškeré její pozůstalosti zůstavena kostelu ve Šluknově. Mezitím se přihlásili dva praví sourozenci zemřelého, bratr (zdali ? - ročník 1451) a ještě jedna sestra. Tito požadovali jako dědické vypořádání přikoupený statek svého bratra. Kurfiřt oproti tomu rozhodl, že statek byl jen připojen ke zlepšení rychtářského statku. Statek tedy musel zůstat spojen lenním právem. Rytířský a zároveň lenní statek stál na místě nynějšího hostince „U svobodného střelce“-„Gasthaus zum Freischütz“, dům č. 1. Obytné a hospodářské budovy, nyní dům č. 8, stály poblíž kostela, úřední kancelář byla na místě nynějšího domu č. 6 a obydlí fojta (Vogt) – ještě nedávno nesl tento dům název „bei Vojte“–„u fojta“ – bylo na místě stávajícího domovního čísla 11. Po rytířské rodině Knoblauch připadl Nixdorf zpět lenním pánům a až do roku 1549 nejsou k dispozici žádné zprávy. V roce 1549 přešlo lenní právo k Mikulášovicím, které byly v roce 1551 přestavěny a kvůli sladovně rozšířeny na rodinu Jakobie. Majitelé vykonávali v letech 1549-1630 také úřad rychtáře. V roce 1566 přešel Nixdorf do majetku Hanse von Schleinitz. Sladovna patřila společně majitelům Lipové a Rumburku. Prostory této sladovny (na místě domu č. 1) byly přeměněny na hostinec teprve v roce 1705. Když v roce 1602 koupil panství Lipová hrabě Kinsky, byl do inventáře zaznamenán také Nickelsdorf včetně lenního statku a šenkovny. V roce 1630 byla rodina Jakobie, jakožto věrní stoupenci luteránské víry, vystěhována a její majetek byl panstvím zkonfiskován. V roce 1668 se Mikulášovice ucházely právo na tržiště, ale byly s ohledem na město Šluknov odmítnuty. V roce 1668 měl „Nickelsdorf“ rychtářský příkaz, kterým mohl být vrchností podle libosti dosazen i sesazen. „Také mohl být, když byla vrchnost přívětivá, dosazen do Horní vsi (Oberdorf) ještě jeden rychtář, jak tomu dříve bylo“. Tak se připouští vysvětlení, že vedle rodiny Jakobi byl uváděn ještě další rychtář.

      Mikulášovice měly v té době 96 sedláků (Bauer), 224 domkářů (Häusler) a 35 bezzemků (Hausgenossen). Většina sedláků mohla na svém statku držet přes rok jedno „dobytčí spřežení“, které bylo povětšinou zcela promíjeno k polní nebo koňské práci na vrchnostenských polích (Acker- nebo Pferdetage). Také Handtage – ruční práce bylo přes rok velmi málo, protože dříve zde některé činnosti vůbec nebyly a zčásti také proto, že i jako v jiných vesnicích byla častá povinnost vykonávat Landzech a odvážet obilí. Většinou „odsypávali“ ovesnou daň (Zinshafer), jakož i žitnou daň (Zinskorn) a desátek zrní (Decem Korn) a každoročně také odváděli drůbeží daň (Zinshühner), daň z vajec (Zinseier) a většinou také Roist Flachs. Dřevo se nevozilo podle zápřahu, nýbrž jeden každý sedlák vozil palivové dřevo a Brauholz (dřevo k vaření piva), jak mu z dřívějška bylo předepsáno. Daň z vajec byla 1 groš a 3 feniky z devíti vajec. Zde byl zvláštní pan farář, kterému pozemek 1 Ruthe (polní míra) sotva vynášel, měl malý kousek pole a malý luční porost a který neměl věnem žádné sedláky (Widmutbauern), které by mohl ke svým službám využívat. V této vesnici byla také sladovna (Malzhaus) a u ní dobrá sýpka a špejchar, které nechali postavit ještě páni von Schleisnitz, když od kurfiřství milostivě nabyli a měli k užívání svobodné vplouvání do Schandau (obec ve Slezku). Až do dalšího nařízení vrchnosti v něm bydlel rychtář a k tomuto domu měl nějaká pole a louky. Také zde byl opět slad vyráběn, neboť zde bylo sladováno k urychlení vrchnostenského výtěžku. Rychtářem byl jeden ze sedláků a ten tak dlouho,jak tento úřad zastával, byl osvobozen od Zinsen - daní a Fuhren - ježdění pro vrchnost.  například Martin Dittrich, jako malý sedlák se dvěma Ruthen (= 10 jiter, 12 Ruthen = 1 lán,hon), platil: Na sv. Walpurgu 2 groše, na sv. Johanna 2 groše 11 feniků, na sv. Michaela 7 grošů 4 feniky, na vánoce 3 groše; drůbeží  33

daň 4 /4, za to 13 grošů 9 /4 feniku; daň z vajec 18, za to 2 gr. 6 Pf.; daň ze lnu  321 10 Roists; daň ze zrna /4 /8 3 Massel (obilní míra); daň z ovsa 3 měřice /8 2  3 Massel;                              Decem (desátky zrna) /4; práce na vrchnostenském pozemku 4 dny polní nebo koňské práce a 6 dnů ruční práce. Musel vozit palivové dřevo nebo 11 Bürnholz /4 Lochter, Braunholz /4 Lochter; napříst vrchnosti 1 kus příze. Daně byly rostoucí i klesající.

       V roce 1695 se přes Šluknov, Šenov a Mikulášovice spustilo velké krupobití a potom přišlo na pole mnoho myší, například sám sedlák Liebig jich ve třech měsících chytil a zabil 800 kop (Schock). Jedna měřice (Scheffel) zrní stála 11 až 12 tolarů. V letech 1697 a 1698 panovala velká drahota, 7. června 1697 zničilo krupobití všechny polní plodiny a 1. října již padal sníh. Dlouhá zima zvětšovala utrpení, sníh ležel dva lokte (Ellen) vysoko a při tom vládl velký nedostatek vody. Daniel Hesse, majitel mlýna (Hessmühle), se osvědčil jako skutečný dobrodinec chudých. Truchlivý osud ševce Petera Gablera a jeho sedmi dětí, kteří zemřeli hladem, vzbudil v obyvatelstvu zděšení. Dne 22. června 1714 se v Šenově, ve Vilémově a v Mikulášovicích spustila velká průtrž mračen, v Mikulášovicích 18 osob utonulo, 11 domů přišlo do záhuby. V roce 1715 měly Mikulášovice 2072 obyvatel. V letech 1771 a 1772 vládla nouze a drahota, v Mikulášovicích, v Brtníkách a v okolí přišlo o život 760 lidí. V roce 1779 měly Mikulášovice 3700 obyvatel. V roce 1783 měly Mikulášovice na daních k placení 1763 florinů 57 krejcarů a 3 feniky za 2028 dnů koňské práce pro vrchnost, 2028 práce volské a 6769 práce ruční. Podle staré povinnosti bylo peněžní plnění 2520 fl. a 55 kr. za 1160 Pferde-, 15571/2 Ochsen- a 1873 Handtage. V roce 1809 měly Mikulášovice při nepřátelském vpádu škodu za 1570 fl. a 271/2 kr. Dne 21. srpna 1813 přenocoval v domě č. 2 francouzký generál hrabě von Lobau. Dne 27. srpna 1821 si princ Anton, budoucí král Saska, prohlédl zdejší kostel a poté odjel do obce Hermsdorf v Sasku. Dne 20. září 1842 shořelo 14 obytných budov, mezi nimi fara a škola, jakož i kostel s věží a umrlčí kaple (Todtenkapelle). Další velké požáry byly v roce 1852, kdy shořelo 26 domů a 4 stodoly a roku 1863, 29 domů a 3 stodoly. Při posledním požáru bylo bez střechy 68 rodin s 269 osobami a škody činily na 82 875 florinů. Krátký čas po spálení příze u Bierbrücke – pivního mostu v roce 1848 byli zámožní lidé v Mikulášovicích ohrožováni luzou (chátrou), farář setrval na kostelních schodech v uklidňující promluvě k lidu. Je to připisováno k příznivě působícím okolnostem, že nedošlo k žádným výtržnostem. Dne 6. prosince 1872 kolem čtyř hodin odpoledne zde bylo pociťováno poměrné prudké, dvě až tři sekundy trvající zemětřesení, které však nezpůsobilo žádné další škody. 

  V roce 1873 byl otevřen zdejší obecní hřbitov. Stanoviště četnictva bylo zřízeno v roce 1877. Rozdělení obce na šest obvodů bylo provedeno roku 1878. Ministerská návštěva se uskutečnila v letech 1893 a 1894 a při tom byla uspořádána průmyslová výstava. Obec Mikulášovice v letech 1897-1898 zřídila elektrárnu se systémem střídavého proudu k odběru světla i hnací síly, která byla postavena firmou Siemens a Halske z Vídně nákladem přes 200 000 florinů.

 

Obec T o m á š o v (Thomasdorf). Romanticky na úpatí vrchu Tanečnice (Tanzplan), skoro ze všech stran obklopena lesy, leží na silnici Mikulášovice – Sebnitz (v Sasku) líbezná, malá obec Tomášov. Tato nejmenší obec v celém okrese čítá 9 domů a 50 obyvateli, z toho je 22 mužů a 28 žen; 47 je katolíků a 3 jsou evangelíci. V Tomášově byl pobočný c. k. celní úřad a královský saský celní úřad.

       H i s t o r i e  o b c e . V dřívějších dobách, a to ještě v 16. století, měla obec jméno Thomaswald (Tomášův les), mělo to pocházet od Thomase Berky. Obec Thomasdorf (Tomášova ves) byla založena Leopoldem hrabětem Salmem v roce 1717. Panský hostinec byl postaven v letech 1723-24 na Tomášovské silnici a stál 562 florinů 54 krejcarů a 21/2 feniku. Tomášov měl také svého vlastního rychtáře, známý je kolem roku 1780 Josef Hesse a kolem roku 1818 Anton Endler. V roce 1850 Byl Tomášov spojen do jedné obce s Mikulášovicemi.

foto http://deutschboehmen.de/index.php?title=Thomasdorf

 

       Obec M a l é M i k u l á š o v i c e (Kleinnixdorf). Tato obec na severu u mikulášovického kostela navazuje na Mikulášovice. Část domů leží na Šenovské silnici, větší část leží polokruhovitě severo-východně od malomikulášovické rychty. U té se nachází malý rybník, který je v zimě obyvateli obce Mikulášovic využíván jako kluziště. Malé Mikulášovice čítají 19 domů se 145 obyvateli, z nich je 72 mužů a 73 žen; všichni jsou katolíky. Obyvatelé jsou většinou zaměstnáni v mikulášovických továrnách. V této obci se nachází krásné kaple postavená v roce 1890.

      

       Obec S a l m o v (Salmdorf) leží v kotlinovém údolí, kterým protéká malý potok, který pramení na západním konci obce a spojuje se u „černého mlýna“ - „schwarzen Mühle“ s od obce Hraběcí přitékajícím Panským potokem (Herrnbach). Za starých časů měl tento Místní potok (Orstbach) protékat více rybníky, z nich jsou ještě dnes k rozeznání některé hráze. Kolem dokola Salmova (Salmdorf) se zdvíhají hustě zalesněné kopce a dávají této obci idylický vzhled. Salmov je proto pro okolí oblíbeným výletním místem. Obec má 47 domů s 308 obyvateli, z nich je 157 mužů a 151 žen; 305 je katolíky a 3 jsou evangelíky. Domy jsou většinou postaveny ze dřeva a jsou pokryty slámou nebo břidlicí. Salmov má rozlohu jen 50,025 hektarů a obdělávání polí se omezuje jen na nejnutnější. Obyvatelé jsou většinou továrními dělníky v sousedních obcích, kromě toho se ještě někteří zabývají řemesly.

       D o p r a v a . Salmov má jednu obecní cestu, která spojuje obec Staré Hraběcí s Malými Mikulášovicemi. Na nejzazší západní hranici Salmova se obce dotýká okresní silnice Šenov – Mikulášovice.

       P o š t a . Dne 1. února 1892 zde byla zavedena zemská listonošská služba z Mikulášovic.

       Š k o l a . Pobočná škola (Excurrendoschule) byla Salmově již v 18.století a vyučování bylo obstaráváno učitelem ze školy v Prostředních Mikulášovicích. Od roku 1819 byla školní služba zaopatřována zcela pravidelně, ale až v roce 1883 byla Franzem Juliem Heine, továrníkem v Praze vlastními prostředky postavena krásná a velká školní budova a byla bohatě vybavena učebními pomůckami. Obci byla darována v roce 1897 a obcí byla postoupena ke školním účelům. Nyní má Salmov samostatnou školu, která je také označována jako čtvrtá škola z Mikulášovic.

       K a p l e . Na místě soušasné kaple stála do roku 1812 jedna dřevěná. V uvedeném roce byla z ní z vlastních prostředků obyvatel Salmova přestavěna kaple kamenná s oltářem a věžičkou. Zvon nese nápis s letopočtem 1767, byl odlit Josefem Pietschmannem z obce Kopec a může pocházet z bývalé kaple. V roce 1895 byla kaple z obecních prostředků obnovena.

       C h u d i n s t v í  a  n a d a c e . Chudí ze Salmova a z Malých Mikulášovic mají nárok na podíl z několika chudinských nadací z Mikulášovic. Pro Salmov je k dispozici ještě několik malých nadací: Chudinský fond Johanna Schneidera ze Salmova se 100 floriny, chudinský fond Antona Hertla z Malých Mikulášovic se 105 floriny, dále je k dispozici školní nadace pátera Menzela se 170 floriny a nadace kaple Magdaleny Suchy činící 30 florinů.

       Mí s t n í  s p o l k y . Lukostřelecký spolek (1875) a Spolek velikonočních pěvců (1888).

       H i s t o r i e  o b c e . Malé Mikulášovice a Salmov byly založeny začátkem 18. století na bývalém Jakobiho pozemku velkém asi 150 jiter (Joch) = 86,25 hektarů. Za vznik roku 1717 děkují obě vesnice tehdejšímu majiteli panství Franzi Wilhelmu ze Salm, název Salmdorf na to zcela jasně ukazuje. V 18. století a až do roku 1850 tvořily Salmov a Malé Mikulášovice jednu samostatnou obci. Sídlo obecního rychtáře bylo hned na rychtářství Malých Mikulášovic v domu č. 18 hned v salmovském mlýnu na mouku v č. 1. V roce 1850 byly obě vsi spojeny do jedné obce s Mikulášovicemi. Nyní má Salmov obecní správu s představeným obce.

       S p o l k y  v  o b c i  M i k u l á š o v i c e . Spolek velikonočních jezdců (1844), Podpůrný spolek nemocných dělníků (1848), Veteránský spolek (1859), Tělocvičný spolek (1862), Zpěvácký spolek „Liederhain“(1862), Spolek podpory nemocných „Láska k bližnímu“ - „Nächstenliebe"  (1865), Dobrovolní borcihasiči (1868), Spolek pokračovacího vzdělávání (1873), Spolek chovu drůbeže a králíků (1880), Německý školský spolek (1880), Zemědělský spolek (1882), Horský a okrašlovací spolek (1885), Spolek školního krejcaru (1885), Národní spolek (1888), Anglický klub (1888), Dělnický vzdělávací spolek (1889), Stolní společnost „Astra“ !1891), Pěvecký spolek „Aurion“ (1892), Občanský střelecký sbor (1892), Místní skupina spolku Český les (1893), Spolek řemeslnických mistrů (1894), Cyklistický klub (1895), Lukostřelecký spolek (1896).

foto http://deutschboehmen.de/index.php?title=Nixdorf

Tanečnice http://deutschboehmen.de/index.php?title=Tanzplan

 

 

 
 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA