Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Lobendava (do roku 1897)

Obec  L o b e n d a v a (Lobendau).

       Lobendava je zároveň katastrální obcí s plochou 1137,38 hektarů, na délku od východu na západ má 5,391 kilometrů a její šířka od severu na jih činí 3,9485 kilometrů. Obec Lobendava hraničí na severu s obcí Severní, na severovýchodě s obcí Lang-Burkersdorf v Sasku, na západě s Novou Vískou, na jihozápadě s Horní Poustevnou, na jihu s Vilémovem, na jihovýchodě s Lipovou a na východě s obcí Liščí. Obec leží 349 metrů nad mořem, v malebném údolí na z obce Severní přitékajícím potoce Zalwasser (Zlatonosný potok) a kolem dokola je sevřená horskými hřebeny, k Lobendavě se vesměs mírně svažujícími. Přirozený spád je od severu k jihu. Tím směrem také obcí protéká v saském Hochwald (Vysoký les) pramenící Sebnitzský - Luční potok (Sebnitzbach), který zde na pravém břehu přibírá ze severozápadu přitékající potok Seifenbach (Ryžovací potok). Sebnitzský potok protéká Mlýnským rybníkem (Teichmühlteich) a u Dolní poustevny se spojuje s od Vilémova přitékajícím potokem. Kromě uvedeného rybníku je v obci ještě několik malých, jeden větší rybník byl vysušen v roce 1874.

        Uprostřed obce se Ryžovací potok (Seifenbach) vlévá na pravém břehu do Sebnitzského - Lučního potoka (Sebnitzbach). Seifenbach pramení blízko zemské hranice na vrchu „Lindenbornleite“ v saském Hochwald, ságami (pověstmi) opředená lesní oblast, rozprostírající se kolem báječnými poklady naplněného vrchu Valtenberg (Sokolník) a protéká směrem na jihovýchod širokým údolím jménem „Seifen“–„Ryžovna“, ale po třech kilometrech dlouhém toku ústí do Sebnitzského potoka. Název „Seifen“ - „Ryžovna“ ukazuje na ryžování zlata. V této domněnce nás utvrzuje velká, nyní lesem porostlá hromada zeminy a písku, která dává podnět k pozornému pátrání. Z článku „Zlatý důl v míšeňské hornatině“ – „Goldbergbau im Meissner Hochlande“ od Dr. G. Pilke („Ueber Berg und Thal“ – „Přes hory a doly“): Podle existujícího dokladu seznáme, že již v roce 1320 v Newstadt u Honstein u Labe v Míšni bylo provozováno dolování zlata. V okolí Neustadt bylo na potocích Seifen a Zalwasser provozováno ryžování zlata, ovšem jen s malým úspěchem. V roce 1472 získal Heinrich von Starschedel od saského vévody právo „v okruhu půl míle od Neustadt v Sasku provozoval dolování zlata“. Díla, ležící mimo území lesa Hohwalde a zlaté doly u Steinigswolmdorf v Sasku si vyhradil vévoda. Je nepochybné, že ryžovna zlata byla až do roku 1481 provozována Starschedelem, neboť „Seifenthal“ – „Ryžovací údolí“ spadalo do okruhu výše uvedeného území. Ale výtěžek zlata byl jen malý, a tak mohli noví majitelé, páni von Schleinitz, podnik zastavit. Dnes „Goldsieber“ – „Zlatá síta“ oněch dávno minulých časů ještě připomínají jen mnohé pověsti o zlatem naplněných pivních sudech, o velkých pokladech ve zlatých jeskyních, o zlato darujících trpaslících, o zlatém lupení, o valech s ukořistěnými, nesmírnými poklady atd., které žijí v lidech v okolí Hohwalde, Špičáku u Nové Vísky (Spitzenberg bei Neudörfel) a u vrchu Sokolníku (Valtenberg).

       V okolí Lobendavy je mnoho vrchů. Na severozápad je Güttelsberg nebo Soudní vrch (Richtersberg), za ním je Skřivánčí vrch (Lerchenberg), na něj navazuje saský Lohwald, na západ je vrch Roubený (Raupenberg), na jih je vrch Ječný (Gerstenberg), na východ je Anenský vrch (Annaberg) a na severovýchod je Jáchymův vrch (Joachimsberg). Historicky důležitý je vrch Güttelberg, který je z větší části zalesněn. Protože byl ve vlastnictví lobendavského rychtáře, dostal jméno Rychtářský vrch (Richtersberg). V době před reformací ale tvořil část farního majetku, proto dostal jméno Güttelberg. V roce 1846 zemřelý poslední lenní rychtář Johann Karl Knoth na něm nechal, kvůli krásnému výhledu, zřídit letní restau-raci. Na vrchu Roubený (Raupenberg) (Viz. obec Severní, část Historie obce) byl ze starých časů Loupežnický hrad (Raubschloss) který byl Šestiměstím (Sechsstädten – Zhořelec, Žitava, Budyšín, Kamenice atd.) zbořen. Severně od vrchu Roubený bylo, jak je dokázáno, osídlení v dávné době. Jeden důvěryhodný muž o tom sdělil: „Při příležitosti odvodňovacích pracích bylo majitelem Josefem Thomsem z Lobendavy na jeho pozemku v tak zvaném „Räumicht“ v hloubce asi jeden a půl mertu nalezeno zkamenělé uhlí, popel, rozlouskané lískové ořechy a staré střepy. Bohužel ty byly při pracích roztlučeny. Majiteli byly kresby na střepech ná-padné, přinesl mně jeden větší kus. Když jsem poznal jeho cennost, poslal jsem ho prostřednictvím Hr. Alfreda Meiche ze Sebnitz (obec v Sasku) na ředitelství prehistorického muzea do Drážďan Dr. Teichmüllerovi. Ten prohlásil střep za práci z dvanáctého století, ale nechal nerozhodnuto, zda je to práce německého (deutschen) nebo lužickosrbského (wendisch) původu. Další zkoumání v blízkosti místa nálezu - toto místo se lidově nazývá „Kirchhof“–„Hřbitov“ – dokázalo, že v okruhu mnoha zde vytékajících pramenů, v na sever otevřeném údolí, jsou k dispozici mnohé zbytky starých kamenných zdí, dnes ovšem jen drobivé kamení. Tyto kamenné zdi byly dříve přímo mohutné, neboť materiál z nich byl upotřeben na mnohé stavby, také na dnešní hostinec „Blauer Stern“ - „Modrá hvězda“ v Lobendavě. Některé ještě existující kameny vykazují zvláštní prohlubně, které asi vznikly při mletí obilí drhlem mezi kameny. Před našima očima tedy máme stopy jednoho z nejstaršího osídlení našeho okolí.

        Lobendava čítá 273 domů s 1507 obyvateli, z nichž je 693 mužů a 814 žen; 1479 je katolíky a 28 evangelíky. Obyvatelé se velmi zabývají zemědělstvím a chovem dobytka. Půda je zde studená a pro obdělávání polí nepříznivá, takže se pěstují jen brambory, oves, žito a krmné zelí. K zaznamenání je hodný obzvláště chov drůbeže. Významný je také chov ryb. Les nabízí chudým lidem díky různým druhům jahod a jedlých hub významný vedlejší výdělek.

        D o p r a v a . Lobendava má velmi dobrou silniční síť. Státní silnice spojuje Prahu s Drážďany, z ní odbočuje silnice do obce Sebnitz v Sasku a další do obce Severní. Na sebnitzkou silnici se připojuje okresní silnice do Vilémova.

        P o š t a . V roce 1791 byl písemně jmenován poštmistrem Ignaz Czape. Poštovní úřad byl v každém případě spojen s celním úřadem, ale později zanikl. Obec jej opět dostala teprve od ledna 1869. Jednání o zřízení kombinovaného provozu pošty, telegrafní a telefonní stanice probíhala od 8. května 1896. V říjnu 1896 byl projekt uskutečněn. V roce 1897 činil počet přijatých telegramů 742 a odeslaných 217.

        O b c h o d ,  ř e m e s l a  a  p r ů m y s l . Průmysl je významný, zejména výroba umělých květin, která je zde jako i v jiných obcích údolí Sebnitzkého potoka (Sebnitzbachthal) již padesát let, a která jako domácký průmysl zaměstnává skoro polovinu obyvatel Lobendavy. V ostatním odkazujeme na kapitolu „Obchod, řemesla a průmysl“ a dodatečně ještě uvádíme firmy na umělé květiny a jejich součástky: J. C. Schindler (od roku 1826), Josef Helth, Franz Hentschel, Ferd. Korschinek, Reinhold Lissner, Johann Zimmer, Franz Grohmann, Johann Meissner, Josef Meinhard, Johann Pietschmann, Eduard Kindermann (zal.1866) a Franz Bader. Stužkové zboží: August Rasche a Bernhard Müller. Hadry na mytí vyrábí Franz Hentschel. Kovové zboží: Fr. Hentschel, Fr. Herzig a Josef Pietschmann. Kromě toho jsou také přespolní firmy (Mikulášovice, Šenov a Vilémov), které provozují výrobu stužkového a kovového zboží jako domácký průmysl.

        Na vrchu Roubený (Raupenberg) je c. k. pobočný celní úřad první třídy a v obci je také oddělení c. k. finanční stráže. Až do roku zde byl c. k. celní úřad sídlem finančního komisaře, zatímco na vrchu Roubený bylo pouze ohlašovací stanoviště. V roce 1791 v Lobendavě existoval „Haupteinbruchsamt“ (hlavní celní úřad).

 

       K o s t e l . Lobendava měla kostel již v roce 1346, který byl přidělen k arcikněžskému stolci Hohnstein a Sebnitz a platil dvě marky biskupského poplatku. V roce 1539 byl v Lobendavě postaven dřevěný kostel k poctě svatého Jiří (heiligen Georg), předtím lidé chodili do kostela do Sebnitz v Sasku. Je listinně potvrzeno, že Lobendava byla v roce 1449 přifařená do Sebnitz. Tam odváděné kostelní poplatky byly splaceny díky přiměřenému kapitálu ze strany obce teprve v roce 1669. Začátkem 15. století byly Heinrichem Berkou ranní mše z Lobendavy věnovány Sebnitz, nadace byla založena biskupem Johannem von Meissen 4. června 1489. Jako celé okolí byla také Lobendava evangelizována. Dnem 19. června 1565 je Ulrich Salcz, farář z Lobendavy, uváděn jako mučedník. V roce 1594 se pastorovi Johannovi Zeidlerovi z Lobendavy, jenž předtím působil v Brtníkách, narodil syn, jenž byl v roce 1624 pastorem sec. a v roce 1631 byl pastorem prim. v Budyšínu a který zemřel v roce 1640. V roce 1624 byl farář Zeidler zapuzen a po 15 let neměla Lobendava ani kněze, ani bohoslužby. V únoru 1640 Švédové ustanovili nového pastora Christopha Zeidlera jako faráře, ale ten byl již v prosinci toho samého roku opět zapuzen. Dne 10. března 1659 nastoupil na místo faráře Stefan Cometa, v tom samém roce působil jako kněz v Šenově. Byl to první katolický farář v Lobendavě. Dne 18. dubna 1667 jej jako Localist (kněz na dotyč-ném místě) následoval Gragor Ignaz Conrad a jako takový měl působit také Tobias Lumpe. Majitel panství hrabě Slawata v roce 1669 založil místo kaplana. Lobendava ale zůstala jen Localie (lokální kaplanství). V roce 1674, za faráře Leglera, byla Lobendava opět samostatným farním úřadem. Stará fara, která stála v zahradě za rychtářstvím a kterou on po pět let obýval, se zbořila v roce 1679. V roce 1684 byly odlity zvony. Nová fara byla dokončena teprve v roce 1693. V roce 1709 byl založen základ pro nynější kostel a chatrná dřevěná budova byla prudkým bouřlivým větrem zbořena. V roce 1712 byl stavebním mistrem Hoffmannem z Lipové postaven kostel zcela nový. V roce 1715 odtrhl bouřlivý vítr kostelní štít a v roce 1716 byl kostel úplně obnoven. Dne 13. května 1790 kostel až na zdi vyhořel a roku 1796 byl opět obnoven. Hlavní oltář zobrazuje „Navštívení Panny Marie“ – „Heimsuchung Maria“ a je dílem ma-líře Johanna Endlera z Mikulášovic, byl jím namalován v Římě. V postním čase se na hlavním oltáři skví umírající Spasitel od malíře Thomase. V roce 1881 byl hlavní oltář obnoven. Dva postranní oltáře, zobrazující Jezulátko a matku Annu (Jesukindlein und Mutter Anna), byly obnoveny v roce 1882. V letech 1880 až 1882 byl kostel pokryt břidlicí. Po požáru v roce 1790 dostal kostel od Budyšína darem obehrané varhany, které byly v roce 1859 za 800 tolarů opra-veny u bratrů Reissů z Gersdorf (v Sasku). V roce 1893 byly díky úsilí děkana J. Schierze pořízeny za 3450 florinů nové zna-menité varhany, pocházející z továrny na varhany bratrů Riegerů z Krnova (Jägerndorf), Jsou to tak zvané kombinované varhany s 19 registry a se systémem kuželového zasouvání a se zásobními měchy. Mají celkem 919 píšťal. Pouzdro je v renesančním stylu a je jedno-duše, ale působivě mnohobarevné. V roce 1896 bylo jmenovaným děka-nem pořízeno devět obrazů zastavení. Byly zhotoveny v Mayerově uměleckém ústavu v Mnichově z terakotu (pálená hlína) s poly-chromovaným povlakem a jsou to opravdu umělecká díla. Dva zvony kostelní věže byly ulity po požáru kostela v roce 1808, z nich je ještě k dispozici ten dnešní prostřední. V roce 1829 jeden zvon pukl a poté byly v roce 1830 odlity dva nové.

      Š k o l a . Lobendavská škola dosahuje zpět až do doby reforma-ce. V roce 1624 byl jako učitel jmenován Daniel Schürer a v roce 1640 Gragorius Heer. Ten byl nejdříve evangelíkem, později kato-líkem. Ve které budově bylo vyučováno, není známo. Teprve v roce 1673 byla postavena vlastní škola, která v roce 1773 dostala novou střechu. Dne 1790 škola shořela a usilováním starých zedníků byla v tom samém roce opět obnovena. Náklady činily 707 tolarů 9 grošů a 5 feniků a k jejich pokrytí byl prodán obecní pozemek u Rybničního mlýna (Teichmühle) o rozloze 1800 čtverečních sáhů (Klaftern). Ke škole patří také pole a louka. V roce 1876 byla škola dvoutřídní, roku 1879 trojtřídní. V letech 1891/92 byla vedle staré školy posta-vena nová se čtyřmi učebnami. V roce 1893 byla ke třetí třídě zřízena jedna paralelní a žáci v této třídě byli rozděleni podle pohlaví.

       C h u d i n s t v í  a  n a d a c e . Potřební chudí jsou podporo-váni z obecních prostředků a kromě toho je ještě k dispozici farní chudinský fond. Z nadací jsou k uvedení: Nadace Johanna Kaspera, od roku 1857 s 550 floriny; nadace Wenzela Jäntsche, od roku 1882 s 250 floriny; nadace Ferdinanda Kaspera, od roku 1883 s 550 floriny.

       S p o l k y . Spolek velikonočních jezdců (1866), Dobrovolní hasiči (1880), Mužský zpěvácký spolek (1880), Lukostřelecký spolek (1884), Katolický spolek pokračovacího vzdělávání (1892), Spolek vojenských vysloužilců (1895), Tělocvičný spolek (1895).

    H i s t o r i  e  o b c e . Lobendava byla založena Wiprechtem von Groitsch někdy na konci 12. nebo začátkem 13. století. Tehdy přišli dřevorubci z hohnsteinerského kraje do našeho téměř neproniknutel-ného lesního porostu a usadili se podél potoka Zalwasser (Zlatonos-ný potok). Na místě lesů nyní byla „chvályhodná louka“ zu „lobende Au“, odtud jméno Lobendau. Tak podle lidového vyprávění. Loben-davský kostel je uváděn do roku 1346. 

        V roce 1449 je jako majitel Lobendau uveden Krigk (Kříž) von Karlovitz. Ten dostal 20. května 1459 jako kapitán (Hauptmann) od Albrechta Berky do opatrování Šluknov, a vyplatil za něj peníze kurfiřtovi Friedrichovi von Sachsen. Kolem toho času existoval v Lobendau poplužní dvůr (Vorwerk), kdy byl zrušen, není známo. Dne 3. října 1456 navrhl saský správce Hohnštejnu (Hohnstein), Hans Raudeberg, Wenzelovi von Warnsdorf, kapitánovi z Budyšína a Albrechtovi von Berka, vlastní vesnici „Lobbo“ ke společné schůzce. Dne 22. ledna 1472 píše Wenzel rytíř von Polenz, sídlem na Schirgiswalde, kurfiřtovi Ernstu a vévodovi Albrechtu von Sachsen, kvůli jím zajatému rychtáři z Lobbo. Lenní pán a vévoda mu dali v březnu toho roku rozkaz, rychtáře propustit. V roce 1472 se poddaní z Lobendavy zpěčovali novému panstvu, vévodům Ernstu a Albrechtovi von Sachsen, konat dvorské služby a před-stavený z Tolštejnu (Tollenstein), Ulrich von Rechenberg, musel proti nim s přísností zakročit. (Viz. kapitolu obec Severní!) Dne 14. září 1476 vévodové Erns a Albrecht von Sachsen udělili v léno Friedrichovi von Pillnitz a jeho bratrům a bratrancům vše co s poplužním dvorem v Lobendavě přináleží poručnictvím k Tolštejnu a co bylo majetkem Friedricha. Kolem roku 1510 platili sedláci z Lobendavy do Šluknova „k nadaci“ – „zu dem Gestifte“ a ještě v roce 1566 na Walpurgu a na Michaela po 24 bílých groších, kdy bylo toto placení zrušeno, není známo. V roce 1521 si bratři von Schleinitz půjčili na Hohnstein od jeptišek z Freibergu v Sasku 1000 florinů a jako záruku zastavili vesnici Lobendavu. V roce 1566 pře-šla Lobendava na Hanse von Schleinitz. V roce 1656 oznamoval rychtář vrchnostenskému úřadu, že není nikdo, kdo by mohl být použit k osídlení pustiny.

        Lobendava v roce 1668 vykazovala jednoho lenního rychtáře, 33 sedláků, 14 zahradníků (dříve to bylo pouze 8), 39 domkářů (Häusler) a 17 bezzemků (Hausgenosse). Dvoukolý mlýn na mouku platil daň 70 tolarů. Když zemřel rychtář, patřil vrchnosti jeho nejlepší kůň nebo jeho peněžitá hodnota. V časech pánů von Schleinitz přešly pole z poplužního dvora k Lipové, proto se příslušní sedláci stali velkozahradníky a byla jim odepsána jejich polní a koňská činnost pro vrchnost (Ackerund Pferdetage). Obecní krejčí Christoph Schwarz platil daň z řemesla 2 groše a 8 feniků na Walpurgu i na Michaela a za to mu bylo odepsáno osm dnů ruční činnosti pro vrchnost (Handtage). Jen upředl pro vrchnost jeden kus příze. V roce 1783 činila roční daň pro Lobendavu 831 florinů 5 krejcarů 11/2 feniků za 1566 dnů koňské, 2262 volské a 4008 dnů ruční práce pro vrchnost, zatím co by staré daně činily 1283 fl. 26 kr. 11/2 Pf. za 6551/2 dnů koňské, 746 volské a 1429 dnů ruční práce.

       Dne 20. září 1779 navštívil císař Josef II. na své cestě Bohemií také Lobendavu. Urovnal zde mnohé spory mezi sedláky a vrchností a odstranil také některé nešvary u zdejšího celního úřadu. Na památ-ku na tuto velkou návštěvu byl pořízen na čelní stranu lenního rych-tářství, s milostivým svolením císaře, dvojitý orel zdobící následující nápis:

                      Josepho II. Romano imperatori

             semper augusto cuius praesentiam die 20. Sept.

                     anno 1779 nobis venerari hic licuit

                      Pietatas Lobendaviensis posuit.

     Velký požár ze 13. května 1790 vznikl kvůli neopatrnosti pošto-vního kočího z Neustadt. Kromě kostela a školy vyhořelo také rychtářství a popelem lehly také čtyři další domy. Dne 14. června 1804 se kvůli průtrži mračen protrhla hráz Mlýnského rybníku (Teichmühlenteich) a byly způsobeny velké škody. V roce 1805 panoval velký nedostatek potravin. V roce 1813 bydlel generál Vandamme u tehdejšího faráře a vojsko tábořilo na Anenském vrchu (Annaberg). Potom přišel maršál Léfévbre s 20 000 muži a Lobendava kvůli rekvizicím velmi trpěla. V roce 1866 pochodovala Lobendavou labská armáda pod Herwartem von Bittenfeld.

       K a p l e . Na Jáchymově vrchu (Joachimsberg) a na Anenském vrchu (Annaberg) stojí po jedné kapli. Obzvlášť důležitá a význam-ná je kaple na Anenském vrchu. V průběhu celého léta se zde každý týden slouží jedna až dvě mše. Na Festoctav (osm dní po svátku) svaté Anny přicházejí každoročně tisíce a tisíce zbožných lidí z blízka i z daleka k vykonání své pobožnost. Množstvím různých bud se jinak velmi klidné, idylicky položené místo, promění v tržiště. Základní kámen nynějšího kostelíka byl položen v roce 1776 a roku 1777 byl dokončen a vysvěcen. Oltář daroval majitel panství hrabě Franz Wenzel ze Salmu a jeho matka Karolina, rozená Dittrichstein. V roce 1834 zřídil Hentschel z Lobendavy zastavení křížové cesty a roku 1840 přistavěl „Oelberg“. V roce 1857 byla kaple o polovinu zvětšena, na zadní straně oltáře byl zřízen nový oltář a v předním prostoru byl zřízen postranní oltář. Anenská kaple děkuje za svůj vznik lobendavskému muži, jménem Schlemkrich. Na své cestě domů Saskem v roce 1716 viděl několik dětí, které po cestě na provaze drali rozříznutý obraz svaté Anny. Obraz od dětí odkoupil a daroval ho při svém návratu domů lobendavskému kostelu. Obraz byl upevněn na jednom sloupu na takzvaném starém Anenském vrchu (Annaberg) a zůstal zde mnoho let. Ale obraz byl bouřkami často shozen, tak se na Jáchymově vrchu (Joachimsberg) postavila ještě dnes se tam nacházející dřevěná kaple, v níž byl obraz až do roku 1777 uschován. Aby byl obraz na lehce přístupném místě, byla v roce 1776 mezi obyvateli lobendavské farnosti zahájena sbírka milodarů. Z výtěžku sbírky byla na Anenském vrchu (Annaberg) postavena nová kaple.

foto a seznam obyvatelstva http://deutschboehmen.de/index.php?title=Lobendau

staré pohledy:  https://plus.google.com/photos/114661508306626528396/albums/6097907458160065713

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA