Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Šluknov (do roku 1898)

Městská obec Šluknov (Schluckenau)

Popis  obce v roce 1898. 

S o u d n í   o k r e s  Š l u k n o v .  (Podle „Kroniky města Šluknova“ od Roberta Lahmera.)

       Město Šluknov má jako katastrální obec plošnou rozlohu 626,12 hektarů, na severu hraničí s územím Nové Hraběcí a Rožany, na východě s obcí Království, na jihu s Kunraticemi a na západě s obcí Císařský. Šluknov leží na 510 1/2´ severní šíře a na 320 8´východní délky. Tržní náměstí (Marktplatz) je 110,3 metrů dlouhé a 67 metrů široké a leží 350 metrů nad hladinou adriatického moře. Město má kromě čtyřhranného Tržního náměstí s v roce 1752 zřízeným trojitým sloupem ještě Kostelní náměstí, množství ulic, předměstí a nových domů. Leží na Stříbrném potoce (Silberbach), který se nedaleko obce spojuje se z rybníku Boxteich vytékajícím potokem Kaschelbach (sestávajícího z vod z lesů a z vody Liliového rybníka - Lilienteich) a jako Růžový potok (Rosenbach) se u obce Taubenheim v Sasku vlévá do Sprévy (Spree).

       V blízkosti Šluknova, ale na území obce Království, leží rybník Boxteich, na němž luknovský Tělocvičný spolek (Turnverein) pilně využívá koupaliště a zřídil tam plaveckou školu. Střelecký rybník (Schützenteich) na rožanském pozemku je v zimě užíván jako kluziště. Na území města jsou dva Zámecké rybníky (Schlossteiche) a ve směru na Karlovo údolí (Karlsthal) je Hasičský rybník (Feuerwehrteich) a Farní rybník (Pfarrteich).

       Okolí Šluknova je velmi půvabné. Hory, údolí, louky, pole a lesy poskytují příjemný výhled. Výběžky Lužických hor (Lausitzer Gebirge) s jednotlivě stojícími vrchy vytvářejí přírodní krásu, jež je ještě zvětšována historickými připomenutími a pověstmi. V nejbližší blízkosti města male-bně leží na jihu Máslový vrch (Butterberg), Zlatý vrch (Goldberg) a Křížový vrch (Kreuzberg – 397 m), na němž založil sládek Anton Drösel křížovou cestu, která byla 22. července 1756  vysvěcena Františkánskými misionáři.

       Na východní straně leží vrch zlidověle nazývaný „Omsenbüschel“, na západě se na vrch Hrazený (Pirsken) připojuje „schwarze Buschberg“ („černý Křovinový vrch“), na jihozápadě je Stříbrný vrch (Silberberg), na severu, na půdě obce Nové Hraběcí je Židovský vrch (Judenberg). Ten má pojmenování podle pohřebiště Židů (Juden), kteří byli v 16. století ve Šluknově usedlí. Ještě v nové době, kolem roku 1870, byly při výstavbě vykopávány rakve.

       Jižně od Šluknova leží v blízkosti Kunratic již dříve zmiňovaný vrch Schweidrich, na němž v 15. a 16. století existoval měďný důl. Na vrchu Grohmannshöhe v roce 1886 šluknovský Horský spolek (Gebirgsverein) zřídil rozhlednu. Na vrchu Schweidrich město vlastní živcový kamenolom (nerost Diabas). Blízko je také bývalé popraviště („Richtplatz“). Východně od vrchu Schweidrich leží, idylicky uprostřed lesa, oblíbené místo výletů „Karlsthal“ (Karlovo údolí), s krásným parkem, s mnoha hřišti, s rybníkem s projížďkami na loďkách atp. V roce 1882 zde byla nájem-cem Schützem nalezena vzácná kamenná sekyra z předhistorické doby, která ležela jeden metr hluboko v zemi. Její délka činila 14,5 centimetrů, šířka byla 53/4 centimetru a topůrko mělo průměr 2 centimetry.

        Obyvatelé bydlí v 592 domech a čítají 4889 lidí, mužů je 2308 a žen 2581. Daleko největší počet je katolíků, evangelíků je jen 57, Židů 5 a 10 je jiného náboženství. Obyvatelé jsou většinou řemeslníci a obchodníci. Místní průmysl je velmi významný a velmi mnoho obyvatel díky němu zde nalézá zaměstnání. Také zemědělství je promyšleně provozováno a vyžaduje mnoho pracovních sil.

        D o p r a v a . Šluknov, jako okresní město, spojují se všemi sousedními obcemi dobré silnice. Státní silnice spojuje Rumburk – Šluknov – Šenov – Lipovou – Lobendavu a město Neustadt v Sasku. Okresní silnice vedou do obce Království, do Jiříkova, do Starých Křečan, do Nového Hraběcí, do Rožan a do Fukova. Do Kunratic a Brtníků je silnice také projektovaná.

        P o š t a , t e l e g r a f , t e l e f o n . V roce 1836 byla ve Šluknově zřízena c. k. sběrna dopisů. Od té doby jezdí poštovní vůz z města Neustadt v Sasku přes Lipovou a Šluknov do Rumburku, kde byl k dispozici jediný poštovní úřad pro celé okolí. V roce 1848 byl ve Šluknově zřízen c. k. poštovní úřad s poštovní stanicí. Vedoucí sběrny dopisů, Josef Kumpf, byl roku 1848 právě zde jmenován prvním poštmistrem. Povozná pošta jezdila denně, a sice do Rumburku čtyřikrát týdně, přes Šenov, Vilémov a Dolní Poustevnu do města Sebnitz v Sasku dvakrát týdně, do Lipové třikrát a do Jiříkova, Mikulášovic a do Budyšína v Sasku jednou za týden. Dne 1. července 1865 byla ve Šluknově zřízena c. k. vedlejší telegrafní stanice, jež byla v roce 1885 spojena s poštovním úřadem. Dne 1. července 1889 byl poštovní úřad postátněn a zároveň byl zřízen c. k. pojezdný poštovní úřad. Poslední soukromý poštmistr Josef Kumpf byl synem prvního předtím jmenovaného poštmistra. S poštovním úřadem spojený c. k. telefonní úřad byl otevřen 10. května 1897 a byl zapojen do meziměstského provozu.

        Ž e l e z n i c e . Trasa Šluknov–Rumburk České severní dráhy (Böhmische Nordbahn) byla budována od 23. března do 12. prosince roku 1872 a předána do provozu byla 8. ledna 1873. V roce 1884 byla budována drážní linie ze Šluknova přes Šenov, Vilémov a Lipová do Mikulášovic. Otevřena byla 14. prosince 1884.

        O b c h o d , ř e m e s l a , p r ů m y s l . Obchod se zprostředkovával především Českou severní dráhou, poštovním, telegrafním a telefonním úřadem a dále se vedl po silnicích. Řemesla byla zastoupena rozmanitě a silně. Dodávaly potraviny, oděvy, nábytek atd. Byly zde dva mlýny na mouku, dva lihovary a jedna mechanická koželužna. Průmysl byl velmi významný a rozličného druhu. Bylo o něm obšírně pojednáno v jiné kapitole, podle toho, jak přiměřená data byla autorovi k dispozici. Jednotlivá podnikání se rok od roku rozšiřovala (Tak například byla na jaře roku 1898 přádelna W. Webera uspořádáním zvětšena na 30 000 vřeten.) a jiná byla nově zřizována, takže Šluknov jako průmyslové město zaujímal mezi průmyslovými místy severní Bohemie významné místo. Převládající byl textilní průmysl, obzvláště tkalcovství. V tomto směru jsou zde jako doplněk uvedeny následující firmy: Mechanické tkalcovny W. Weber, W. Jänchen jun., Josef Bizzerlich a synové Johanna Müllera. Tyto firmy vyrábějí bavlněné samety, oděvní látky, barchety, zefyry atd. K. J. Müller, Josef Miller, Johann Jänchen, Joh. Waldhauer, Adolf Stracke, Franz Krause, synové Benj. Conrada, Josef Straub, Franz Ramisch jun., Franz Kunz, W. Jänchen, Franz Zofel, A. Wander a J. Ullrich vyrábějí barchety, oděvní látky, vlněná sukna, flanely, kabátové podšívky z ovčí vlny; to samé z bavlny a ze lněné příze. Franz Protze vyrábí „Jaguard“ přikrývky a nábytkové látky z hedvábí, z ovčí vlny a z bavlny.

       Obzvláště připomenutíhodná je ještě Braucommune – právovarečná obec. Nyní existuje 120 pivovarských podílů, z nichž jedenáct vlastní samotná právovarečná obec, zbývajících 109 se nachází v rukách právovarečných měšťanů, kteří od roku 1862 vedou podnikání ve vlastní režii. Správu právovarečné obce vykonává patnáctičlenný výbor, jehož předsedou je od roku 1888 Stephan Stracke.

       C e c h y . Za starých časů byly cechy nositeli řemesel a s nimi významně souvisí průmysl. Ve Šluknově již v roce 1500 existoval cech tkalců lněného plátna, který v šedesáti statích shrnoval řemeslnické zvyky („Handwerksgewohnheiten“). Kromě něj se tvořily ještě i jiné cechy, tak v roce 1543 cech řezníků, který měl ve svých ustanoveních 27 článků, v r. 1548 cech krejčích se 41 statěmi, r. 1548 cech ševců se 30 články, r. 1560 cech kovářů a zámečníků s 18 statěmi, r. 1562 cech kolářů s 11 články a r. 1596 cech pomocníků kolářů se 4 artikuly. Pekaři vytvářeli cech již v dobách George von Schleinitz a v roce 1649 obdrželi od hraběte Mannsfelda nový cechovní řád. Další cechy si založili zedníci a kameníci v roce 1689, truhláři, sklenáři, hrnčíři, soustružníci a „Schiepfere“ roku 1689 a mlynáři r. 1725. Mydláři a svíčkaři patřili k cechu v Č. Kamenici. Někteří řemeslníci si uzavřeli buď nějaké podobné společenstvo, nebo zůstali sami, ve druhém případě nemohli přijímat žádné učedníky. K těmto cechům patřili také řemeslníci z jiných obcí na panství. Po způsobu cechů měli v 15. století svá privilegia i lukostřelci. V roce 1552 jim Georg von Schleinitz potvrdil velké zmnožení. Šluknovští střelci tenkrát mohli tvořit nejstarší spolek v celém kraji.

       J a r m a r k y  se konaly čtyři pondělky v roce. První po Oculi (3. postní neděle), druhý po Nanebevstoupení Páně (Himmelfahrt), třetí po sv. Vavřincovi (Laurentius) a čtvrtý před posvícením (Kirchweihfest). Dobytčí trhy byly konány ve dvoře střelnice. Týdenní trhy se konaly ve čtvrtek a byly významné jen tehdy, když připadly bezprostředně před vysoký svátek.

       K o s t e l . Ve Šluknově je veden kostel od roku 1346, v každém případě ale zde byl již dříve. Kolem té doby již také patří ke šluknovské farnosti obce Císařský a Rožany. Později byly Ke Šluknovu přifařeny obce Císařský, Nové Hraběcí, Rožany a část Kunratic. Faráři Johannes z Ho- laun (Hohlen), rok 1359 a Michael 1388 byli připomenuti již na jiném místě. Okolo roku 1512 byl ve Šluknově farářem Matthäus Selandt. Heinrich von Schleinitz tehdy uložil kostelu sto tolarů úroků oproti jím vyjednané zástavě dva tisíce tolarů. V každém případě to byl ještě první kostel, jehož rok výstavby není znám.

       V roce 1531 byl ve Šluknově farářem Sebastian Bauda. Ten 9. prosince 1541 předal svůj majetek sirotkům Michaelovi, Bennovi a Walburze. V té době došlo ve Šluknově k příchodu reformace. Ve středu po Oculi (třetí postní neděle), dne 17. března 1563, vyměnil farář Wolfgang von Rothschitz kus příkopu za Gestifthause za farním dvorem za kus pole mezi mlýnskou stokou, kterou přitékala voda na mlýn „Brotküche“ („chlebová kuchyně“) a zahradu Mertena Lehmanna. Tento mlýn byl přeměněn na továrnu a patřil Antonu Maderovi z Rožan. Niva si pojmenování „Brotküche“ zachovala až do současnosti. Toho samého dne vydal Georg von Schleinitz nařízení, že farář Rotschitz a jeho nástupci mají na své vlastní náklady držet kaplana. Diakon (jáhen) Abraham Faber působil od roku 1567. V roce 1578 působil jako farář Christophor Gross. Od roku 1615 do roku 1630 se ve Šluknově objevil jako evangelický farář Michael Bauda, jehož kaplany byli: Jáhen Matthäus Lossius roku 1615 a Matthäus Scholz roku 1616. Jáhen Berthold Marschner se musel v roce 1624 vystěhovat. V roce 1630 působil jako pastor magistr Gregor Portichius a v roce 1632 se Scholz do Šluknova vrátil zpět jako pastor, protože rok před tím (1631) byl katolický farář Fortunatus Švédy utrápen k smrti. Ještě jeden pastor se v té nejisté době objevil, Balthaser Hieronymus Lindener, od roku 1645 do roku 1647. Požárem v roce 1634 zničený tehdejší kostel byl plně obnoven nákladem osmnácti tisíc zlatých teprve roku 1650. Během té doby se bohosluž-by konaly na zámku. Kostelní věž byla vystavěna již v roce 1646 a věžní kopuli a dřík darovalo čtyřiačtyřicet členů cechu tkalců lněného plátna. Papežskou bullou ze 3. července 1655 byl Šluk- nov přidělen nově zřízenému biskupství Litoměřice. V roce 1710 kostel spolu s věží vyhořel a bohoslužby musely být opět konány na zámku, v létě pod lípou na zámeckém dvoře. Dne 8. dubna 1711 započala, díky úsilí děkana Ferdinanda Ignaze Reintsche, výstavba nového kostela. K ní dobrodinci přispěli 650 zlatými (Gulden), solní pokladna dala dva tisíce zlatých, šíření učení Fide z Říma šest tisíc zlatých a další. Jméno italského stavitele není známo, při výstavbě kostela vedl práce stavební mistr Zacharias Hoffmann z Lipové a tesařský mistr Andreas Brener. V novém kostele začaly bohoslužby v roce 1714. Malá kostelní věž byla hotová v roce 1715 a obnovena byla roku 1738. Velká kostelní věž byla dokončena v roce 1722. Kříž měřil na dva metry při jednom metru šíře a věžní báň měřila skoro jeden korec (Scheffel). V kopuli kostelní věže byly později nalezeny významné rukopisy. Stavitel uprchl, neboť směle napnutá klenba nebyla vysta- věna dost pevně. Skutečně se později, v letech 1804 a 1823, v klenbě ukázaly velké trhliny a nádherná sochařská práce po kusech spadla dolů. Byly sundány všechny klenbové vazníky a klenbě muselo být dáno nové pnutí.

       Patronem kostela ve Šluknově je svatý Václav (heilige Wenzel). Hlavní oltářní obraz byl v roce 1725 namalován Schmidtem z Kroměříže. Oltářů je celkem šest. Od roku 1674 kostel uchovává relikvie svatého Innocentia a svaté Innocenzy a jsou k dispozici také relikvie svaté Sophie. V roce 1722 byl šluknovský kostel povýšen na kostel děkanský. V roce 1768 byla obnovena kostelní věž a kostelní střecha a roku 1777 se konalo vysvěcení v obci Kopec ulitého velkého zvonu. Celkem zde byly tři velké zvony a mimo toho ještě zvonek školní. Majetek kostela v roce 1768 činil kolem 16 013 zlatých. K užívání faráři sloužilo šestadvacet strichů (plošná míra) polí a luk a tři strichy lesů. Za děkana Christophoruse A. Führicha byl v roce 1786 zřízen nový hřbitov. Následkem mnoha válek bylo v roce 1810 pro fond válečných poplatků (Contributions- fond) ze šluknovského kostela staženo za 194 zlatých a čtyři krejcary zlatého a stříbrného náčiní a v roce 1819 došlo k zaplacení.

       Dne 27. října 1844 byl vysvěcen nový hřbitov, měl rozlohu 1956 čtverečních klastrů (plošná míra) v ceně 1200 florinů a byl na prodej za pohřební místo za 40, 38 a 35 fl. Byl dokončen díky dodání stavebního materiálu ze strany panství. Horní hřbitov byl v roce 1846 prodán za 195 fl., které byly využity k nákladům na nový hřbitov v částce 4825 fl. Fara se 24. května 1842 sesula a musela být postavena nová. K tomu přispěl také příznivec kostela hrabě Franz von Harrach. Po 160 letech dlouhém užívání byly staré varhany nepoužitelné a tak byly v roce 1879 u mistra stavitele varhan Heinricha Schiffnera v Č. Lípě obstarány nové. Toto prvotní dílo stálo 4371 florinů, ozdobení obstaral sochař Josef May ze Šluknova. Varhany stály celkem 5400 florinů. K tomu přispělo Jeho Veličenstvo císař 500 floriny a majitel panství Ernst Grumbt 400 floriny. Dne 30. listopadu 1879 byly varhany vysvěceny. V roce 1890 byly varhany obnoveny  Hermannem Eulem z Budyšína a dostaly uplně novou mechaniku. V roce 1882 byla pro presbytář opatřena za 1933 florinů nová malovaná skleněná okna, pocházejí z továrny Heuhauser v Insbruku. V letech 1874 a 1882 byl opět rozšiřován hřbitov.

       Š k o l a . Na panství Šluknov byly školy zakládány již ve 14. století. V samotném Šluknově je škola založena již v roce 1346. V 15. století zde existuje ve vlastní budově. V roce 1545 přišel Peter Drausnick do šluknovského kantorátu a učitelské služby z farní úřadu ve Wopece (Oppach - město v Sasku). Učitel Christophor Hermann působil ve Šluknově před rokem 1567. Matthäus Scholz, učitel ve Šluknově, byl po odchodu diakona Matthäuse Lossiuse v roce 1616 také kaplanem. Po Scholzovi přišel v roce 1617 jako Rektor scholae do Šluknova Georg Arsenius, jeho žena Eva byla ředitelkou.

       Učitelský sbor měl mimo učitelského úřadu různá působení. Tak v letech 1616 až 1619 působil Georg Petersch (Peterschek) jako varhaník nebo kantor. V roce 1630 zde působil jako učitel Nicolaus Glansch a jako kantor Adam Richter. Další učitel, Johann Mildner, působil v roce

1633, a později byl pastorem v Taubenheim (obec v Sasku). V historii školy následuje velká mezera až do roku 1768, kdy byl učitelem Franz Miller. Nová školní budova byla slavnostně otevřena 27. října 1814. Tato městská farní škola byla v roce 1854 povýšena na veřejnou hlavní školu se třemi třídami a v následujícím roce byla rozšířena ještě o jednu třídu a takto existovala až do roku 1870.

       Odedávna z města Budyšína v Sasku do Šluknova vyplácená renta pětatřicet tolarů (Tharern), byla v roce 1831 vystřídána sedmi sty tolary a tento kapitál byl založen jako učitelský fond. V nové době školy byl vložen do okresního školního fondu. V roce 1871 byla ve Šluknově zřízena měšťanská škola. V roce 1879 byla vybudována nová školní budova. V roce 1895 byla měšťanská škola sloučena s národní školou a byla provedena odluka podle pohlaví, takže poté existovaly dvě národní a měšťanské školy.

     Ú ř a d y : C. k. okresní kapitanát. C. k. okresní školní rada. C. k. okresní soud a c. k. úřad pozemkových knih. C. k. daňový úřad. C. k. notářství. Autonomní okresní správa. C. k. okresní vedení finanční stráže a kontroly. C. k. okresní četnické velitelství. C. k. cejchovní úřad. C. k. poštovní a telegrafní úřad s telefonním úřadem. Dále městský nebo starostenský úřad. Ještě zaznamenání hodné veřejné ústavy, mimo již uvedených, byly: C. k. odborná škola pro tkalcovství. Zemědělská zimní škola. Spořitelna.

       Z budov vynikala radnice s c. k. úřady, c. k. odborná škola, střelnice, špitál, sirotčinec a chorobinec. Pro následující dobu byly projektovány nové budovy poštovního, telegrafního a telefonního úřadu, školní budova pro obě národní a měšťanské školy a jatky.

       V o d o v o d . Nepochybně jedno z nejdůležitějších zařízení ve zdejším městě bylo vodovodní vedení. Jeho výstavba započala koncem května roku 1893 a již druhého listopadu se konalo otevření. Horní rezervoár postavil stavební mistr Gube ze Šluknova. Veškerá městská potrubní síť, hlavní připojení a jímání pramene byly provedeny teplickou firmou Rumpel a Niklas. Celkové stavební náklady činily 110 000 zlatých (Gulden). Vodovodním mistrem byl Franz Kindermann, kotlář ze Šluknova. K dosažení tehdejšího stavu vodovodu se obzvláště zasloužil výbor s předsedou učitelem Josefem Schubertem, jakož také i Robert Kindermann.

        Do obvodu vodovodu patří devět pramenů pramenících na vrchu Hrazený (Pirsken). Pro jejich sjednocení bylo použito 1900 metrů jílových trub. Nejlepšími prameny byl „kalte Borm“  (studené zřídlo), pramenící na úpatí vrchu Hrazený a „Schachtborn“ (šachtový pramen). Ten poslední byl zajímavý obzvláště proto, že voda vyvěrala ve štole, jež byla pravděpodobně provo-zována již za panství Schleinitzů. Prací jen špičatými železy se dokázalo proniknout křemenem žilkovanou horninou, ale ta se nenásledovala. Skála, kterou byla při vstupu jen zvětralá žula (granit) a mastek, po dvou stech metrech přestává a poté následuje trasa čtyřiceti metrů čistého čediče. Protože zde již žádná voda neprýští, byla štola zastavena. Pojímání tohoto pramene, jakož i stavba štol a dvou vystupujících šachet, stálo přes 8000 zlatých (Gulgen). Kromě oněch pramenů se přidaly tři sběrné komory a jedna komora tlaková. Městská trubková vodovodní síť vodovodu s přívodem od tlakové komory na vrchu Hrazený sestávala (1897) z 12 857 metrů litinových nátrubkových rour, se čtyřmi až patnácti centimetry světlé šířky, dále z osmnácti kusů uzavíracích ventilů, z 27 podzemních a 28 nadzemních hydrantů, přičemž bylo použito 3140 metrů plecho- vých trubek. Domovními přípojkami bylo připojeno: 758 výpustných kohoutů, 11 úplných lázní, 10 klosetů a 14 měřičů vody. Tlak a přítok vody do města byl regulován z ventilové komory; tlak dosahoval 4 až 8,5 atmosfér.

        N e m o c n i c e . Z nadace Josefa Henkeho byl v roce 1872 vybudován nový špitál. Když se ale ukazoval jako nedostatečný, bylo usilováno o zřízení větší nemocnice. K tomuto účelu věnoval měšťan Franz Jos. Bitterlich v . 1891 značnou částku 10 000 florinů, spořitelna darovala 20 000 fl. a ve městě zavedená sbírka vydala 1716,10 fl. Ke zřízení nemocnice bylo také využito závěti Johamma Gottfrieda Köhlera 1681,10 fl., celkem tedy 34 488,71 fl. Městské zastupitelstvo dalo dům č. 573 a k tomu pozemek a právě tak všechny kusy zařízení. Nemocnice byla dokončena v září roku 1893, 4. ledna 1894 byla otevřena jako soukromá nemocnice a 1. července 1895 jako veřejná. Správa leží v rukách města Šluknov a správcem nemocnice je Ferdinand Riedel. Oněch od Bitterlicha věnovaných 10 000 fl. tvoří nadační kapitál.

       L é k á r n a  Adler ve Šluknově existovala již v 18. století. V roce 1826 jí majitel Rudolf  Czemin prodal Adalbertovi Sagnerovi, jehož syn Franz jí převzal v roce 1847. Jeho potomek Franz Sagner je také nynějším majitelem.

      S i r o t č i n e c  byl postaven v letech 1886/87 z nadace Barbary Kumpf a byl veden sestrami řádu svatého Karla Borromejského (Orden des heiligen Karl Borr).

      C h o r o b i n e c . Dům pro neduživé nebo pro obročníky, pod obvyklým názvem špitál (Spital), založil Wolfgang hrabě von Mannsfeld 25. července 1624 se 3000 Schock Meissn. (kop míšeňských) nebo 3500 florinů a určil, že panství tento kapitál zajistí nebo jej má zúročit šesti procenty. Kvůli válečnému chaosu hrabě Mannsfeld od roku 1630 úroky nemohl platit a jeho nástupce na to zdá se také zapomněl. Odpovídajíc na přání své nevlastní matky, upsal Ferdinand Bonaventura hrabě von Harrach 13. listopadu 1744 šluknovskému špitálu 1500 Schock (kop) nebo 1700 florinů. Byl také zvýšen kapitálový úrokový přírůstek, takže se sám zvýšil na 7000 florinů a od 25. července 1752 byl úročen šesti procenty. Úroky v částce 210 florinů byly pololetně odváděny do špitálské pokladny. Ve špitále bylo drženo šest mužů a šest žen, zaopatřování bylo počítáno pět krejcarů na osobu a den a špitálský otec měl k užívání šest krejcarů denně. Kromě toho spiteléři, jak se obročníci nazývali, dostávali ošacení, koupel atd. Práva a povinnosti nadátora jsou uvedeny v nadačních dopisech, jakož jsou také podrobně vymezeny i v každém, v letech 1803 a 1848, připojeném dodatečném ustanovení. Nadační majetek dosahoval v roce 1848 na 25 500 zlatých (Gulden). Na základě nového nadačního dopisu s aktuálním nařízením byl v roce 1896 majitelem panství Ernstem Grumbtem vybudován na Rožanské ulici nový dům pro neduživé a obročníky (chorobinec) a v roce 1897 zavedl nová ustanovení.

       Na zřejmé dobročinné vědomí obyvatelstva ukazují mnohé fondy a nadace.

N a d a c e  podle stavu v roce 1896/97: Sirotčinec Barbary Kumpf se..16 000 floriny,k tomu jistiny a pozemky za ..112 838 fl. Kmenová nadace Josefa Henke ..9 750 fl. Nemocniční nadace Josefa Henke..28 232 fl. Nadace císaře Franze Josefa..24 157 fl. Nadace špilálu P. M. Pom. Franze  Josefa Bittera 11 410 fl. Katechetská nadace...6 000 fl. Mobilizační fond císaře Franze Josefa.1 302 fl. Zvonová nadace ....2 026 fl. Nadace oltářního obrazu..1 214 fl. Příspěvek pomocníkům varhaníka Barb. Kumpfe100 fl.

         Fondy Chudinský fond kolem ...3 000 fl. Hälfteantheil Dom. Kindermanna.1 000 fl.       Fond Barbary Kumpf...300 fl. Nadační fond Antina Maie..518 fl. Městský fond....4 442 fl.       Fond Josefa Baumgartela ...21 fl. Fond obutí školních dětí P. Franze Kofera258 fl. Městský fond obutí školních dětí.188 fl. Ježíškův fond P. Franze Kofera ..2 607 fl. Křesťanské úspory...928 fl.  Poslední vůle Barbary Kumpf..300 fl. Školní výstavbový fond ...2 550 fl. Školní oborový fond...  1 000 fl. Školní premiantský fond celkem ..529 fl. Fond mateřské školky celkem..3 343 fl.       Školní nadační fond Antona Maie.584 fl. Školní industriální fond ...87 fl. Školní premiantský fond P. Johanna Maresche186 fl. Hlavní školní fond...42 fl. Školní stavební fond...61 fl. Osvětlovací fond ....1 256 fl. Fond Křížové hory (Kreuzberg) ..4 914 fl. Fond monumentálního vodotrysku.786 fl.,  a další fondy.

 

      H i s t o r i c k é  n a d a c e . Následně jsou uvedeny také nadace, které by mohly možná nějakým způsobem existovat v souvislosti s tak zvaným „Gestift“.      

      Dne 21. října 1438 potvrdil biskup Johann von Meissen, že rada města Budyšín založila při radě a veškeré obci Šluknov nadaci kostela Panny Marie se čtyřmi markami úroků. (Chrámový archiv Budyšín.) V roce 1510 působil Hans von Knylingk, kapitán ze Šluknova, jako  Theidingsmann mezi Lobavou (Löbau – město v Sasku) a bratry von Gersdorf z Berutz kvůli rentě. (Archiv v Lobavě.) O této rentě se bližší dozvíme v následujícím: V letech 1586 až 1596 potvrzoval Ernst von Schleinitz roční příjem 45 kop císařské renty, kterou dostával od města Budyšína, kterou dříve dostával od Gottsche von Berutz a kterou se měl zastavit král Wladislaw Berkovi von Duba. Tato renta byla polovinou devadesáti kopové renty, kterou dostával uvedený Gottsche von Berutz a kterou jeho vdova v roce 1495 a 1502 měla zastavit Berkovi z Leipe. (Jak ta polovina přešla na Schleinitze ? – Podle sdělení Dr. Hermanna Knothe z Drážďan.) Dne 30. července 1513 věnoval Heinrich von Schleinitz při Johannovi, biskupovi von Meissen, farnímu kostelu ve Šluknově na počest „Matky Boží“ několik mší a nechal za to zaznamenat sto tolarů ke svému dobru s tím, že k tomu může upsat ještě dva tisíce tolarů. Rada Šluknova, jako ustanovený správce této nadace, dala farnosti svůj souhlas. Když chtěl Otto von Starschädel tuto nadaci přenést na sebe, saský kurfiřt v roce 1622 rozhodl ve prospěch města Šluknova a rada Budyšína byla srozuměna s vyplácením úroků za předchozí rok. Rada Budyšína také následně platila pro nadaci do Šluknova 45 kop míšeňských. Existovala ale také roční renta 35 tolarů pro město Šluknov placená ze strany města Budyšína jako erárního správce chrámu Páně. Tato nadace mohla být s předchozí identická. V roce 1831 byla městem Budyšín pro vždy zapravena sedmi sty tolary. Některými stranami je předpokládáno, ačkoliv také ne věcně, že tento Gestift snad něja-kým způsobem souvisí s „divým mužem“ („wilden Mann“). Na ukončení psaní o tomto „Gestiftu“ ještě vezmeme pamětní knihu šluknovského kostela, v níž jsou jak důležité, tak také zajímavé zprávy o té Budyšínské nadaci (Bautzner Stiftung): „V roce 1201 bylo lužické město Budyšín požárem téměř celé obráceno v popel. Ku pomoci a k opětovnému postavení nešťastného města tam byl Šluknovem zapůjčen kapitál. Jak byl velký a z jakého fondu byl vypůjčen, nemůže být určeno, neboť, obzvláště kvůli požáru z 15. dubna 1577, byly originály i opisy dokladů ztraceny. Důkaz, že město Budyšín na tento kapitál doposud zůstává povinno poplatkem, jsou odtud plynoucí zajímavé peníze, sedmnáct tolarů a dvanáct grošů, které uvedené město každoročně ve dvou termínech na Walpurgu (filipojakubská noc) a na Michaela odvádí.“ (Tato zpráva byla zaznamenána pravděpodobně krátce po požáru v roce 1577.) Někdy kolem roku 1500 byla ve Šluknově lobendavskými statkáři a rychtářem z obce Severní zřízena nadace k „Frühmesse“  (ranní mše). Poslední rychtář platil ročně ve dvou termínech poplatek jeden rýnský zlatý. Dne 6. dubna 1662 se se šluknovskou radou srovnal tím způsobem, že zaplatil 23 rýnských hotově a tak byl do budoucna od dalších poplatků osvobozen. Za tyto peníze šluknovská rada koupila velkou louku u špitálu. V každém případě byly i poplatky ze strany lobendavských statkářů zapraveny.

 

      L i d o v é  s l a v n o s t i : Každoroční „Schiessen“ („střílení“) trvá tři dny. Zpráva o „Honech divého muže“ - „Jagen des wilden Mannes“ je uvedena na jiném místě. Na památku velkého požáru v roce 1838 je každoročně, za zpěvu tehdejším katechetou Karlem zbásněné „Žhářské písně“ – „Brandlied“, pořádána slavnostní bohoslužba. Půldenní svátek k uctění svatých patronů proti povětrnostním pohromám (Schutzheiligen gegen Wetterschäden) je slaven na „Johanna a Paula“ slavnostní bohoslužbou. K připomenutí odchodu Francouzů v roce 1813 byla  kaplanem a později biskupem Bartolomäusem Hillem na svátek anděla strážného (Schutzengelfest) zavedena pobožnost.

      N á p i s y. Na staré škole, pozdějším chudobinci, se nachází pamětní deska s následujícím nápisem, v překladu ve smyslu: Anno (léta Páně) 1585, za vlády starosty a pořádku plně oddaného pana Hanse Müldnera, za velkého umírání, právě zde, ve Šluknově a ve vesnicích jeho farního okrsku zemřelo 1113 lidí, ve Šluknově 648 osob, na vesnicích 465. Na průčelí této školy se nachází kříž s nápisem: „Peter Franz Miller, učitel na městské škole ve Šluknově, narozen 2. dubna 1745, zemřel 7. února 1823. Třpyť se učiteli jako hvězda na nočním nebi. Ať se také Boží slovo v dobrém vyplní. Věnováno jeho žáky.“

        Na Tržním náměstí (Marktplatz) se na domě č. 371 Josefa Bitterlicha nachází pamětní deska, na níž jsou zaznamenány roky městských požárů: 1634, 1710, 1745 a 1838. Na nápisu je uvedeno, že tento dům 15. dubna roku 1577 shořel a jeho majitelem Hansem Opitzem, úředním přísedícím, byl opět vystavěn.

        H i s t o r i e  o b c e . Dějiny města Šluknova jsou úzce spjaty s panstvím stejného jména, ale někdy jsou od něj těžce rozdělovány. Zde si dovolíme vylíčit jen to nejdůležitější a ve stručné formě nějak zprostředkovat pochopení dějin města. Mnohé se nalezne také v dějinách panství Šluknov.

        O počátku města Schluckenau se vypráví (Záznam v pamětní knize šluknovského kostela.), že ke konci devátého století přišel do tohoto kraje pán z Březové skály (Birkenfels), Birka von Birkenfels, rytíř z Tolštejnu (Tollenstein) a z Dubé (Duba) a započal budovat zároveň Šluknov (Schluckenau) a Neustadt v Sasku. K pánovi z Birkensfels (v originále Birkenfeld) také vedou dvě březové ratolesti (Birkenästen) v erbu města. K těmto dohadům vedou ještě další, jsou to hlasy pro a proti německému původu. Avšak skutečností je, že záznamy z nejstarších dob, zrovna tak jako samotní obyvatelé, jsou deutsch (němečtí). Pojmenování se odvozuje z německého Schlucken (doušek, hlt) stejně jako z Verschluss (pečeť), také Schlund (hltan, jícen), a ze Schlacken (nečistoty), dále ze schlucken (polykat) a schlacken, což se vysvětluje jako schlingen (ovíjet se, proplétat), takže Schluckenau by měla být „die sich schlängelnde Au“ - „klikatící se niva“. Bylo by také možné, že název města pochází ze Slauko, Slawek a Slaukenowe, město nazývajícíse Slauko (Slávkov). Poslední slovanský výklad je ještě z lužickosrbského (wendischen) pojmenování: město Slanknow. To by ukazovalo na vařiče soli, takže osada Slanknow by byla vysvětlová-na jako Salzsieder – Solivar. Skutečností také je, že Šluknov (Schluckenau) spojuje mnoho s obchodem se solí a také se tak o něm mluvilo. Slanknow by také mohl být totožný s Lainkowitz, lužickosrbsky Slawikovice a Schluckenau - Šluknov by potom byl Nachtigallenau - Slavíkovice. Z právě uvedeného se dokazuje okolnost, že uvádění názvu Schluttenau nemá žádného oprávnění. Je to svévolný způsob psaní, jenž byl kdysi bez uvážení zvolen také na jiných místech.

okres Šluknov: http://deutschboehmen.de/index.php?title=Schluckenau_%28Gerichtsbezirk%29

   Pokračování je ve složce

 

Příspěvky

Historie Šluknova pokračování

4. 1. 2015

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA