První stuhy začal v první třetině 18. století tkát Nikolaje Rämisch v Lipové. který si řemeslo osvojil ve Švýcarsku. V roce 1797 měl stuhy vyrábět jistý Frind v domku čp. 37 v  Malém Šenově, jehož dcera se později provdala za pruského podnikatele Moritze Eduarda Neubertha. Ten společně s místním obchodníkem Eiseltem založil v roce 1830 firmu Eiselt & Neuberth, postavil v Malém Šenově budovy čp. 51, 52 a 54 a začal v nich vyrábět stuhy ve velkém. Neustále rozšiřovaný závod byl 19.století mechanizován, vyráběly se v něm zejména popruhy, lemovky, hasičské hadice, ohlávky pro koně a další podobné věci.

   Firma zkrachovala v roce 1914, výrobní prostory poté využívaly firmy Buschinsky & CO., Franz Josef Hille a berlinská Szillat & CO. Koncem druhé světové války byly budovy adaptovány na byty pro utečence. Sousední továrna na výrobu stuhařských stavů Karl Lüdorf & CO. (čp. 57, založená v roce 1910 jako pobočka německé firmy), respektive její nástupce n.p. STAP, areál bývalé stuhárny Eiselt & Neuberth po válce připojil, budovy zboural a vybudoval na jeho místě moderní provozy, v nichž se dnes vyrábí součásti žakarových a tkalcovských stavů.

   Druhou nejstarší stuhárnu na území města založil v roce 1803 místní podnikatel Augustin Liebisch v místní části Leopoldka. Po jeho smrti podnik převzali jeho synové Augustin, Leopold a Eduard, kteří jej vedli pod firmou Augustin Liebisch‘s Söhne. Ti v roce 1850 vybudovali na místě starého hospodářského dvora čtyřkřídlou továrnu s dvěma věžemi (čp. 56) a novogotickými detaily na fasádách. Vyráběly se tu zejména stuhy a šle v různých provedeních.

   Po vstupu společníka Heinricha Ruzitschky do firmy (1870) byla  postavena třípodlažní mechanická tkalcovna čp. 127 v Brtnické ulici. V části staré továrny v Leopoldce začal od roku 1874 Josef Rösler a po něm jeho syn Adolf vyrábět umělé květiny, od roku 1922 zde sídlila i knoflíkárna firmy Wünsche & Marcuzzi. Po roce 1945 objekt převzal n. p. Centroflor, který zde dál vyráběl umělé květiny; dnes slouží k bydlení.

   Na počátku 20. století převzal firmu Augustin Liebisch’s Söhne podnikatel Rudolf Hossner, který k mechanické tkalcovně v Brtnické ulici přistavěl mezi lety 1903-1920 další provozy. Vyráběl zde všechny druhy bavlněných, hedvábných a plátěných stuh, lemovky k prádlu, poutka, lemování. etikety pro prádlo atp.

   Během hospodářské krize (1930) podnik zanikl. Část budov měl poté pronajatu podnikatel a vynálezce Hugo Partner, který zde mimo jiné vyráběl vysokofrekvenční ozařovací přístroje značky „Triumph“ proslavené v Menzelově filmu „Postřižiny“. Výrobní areál čp.127 zakoupili v roce 1937 Franz a Aurelia Hille, kteří jej z větší části nechali zbourat. Nejstarší výrobní budova byla přestavěna k obytným účelům.