textilní výroba
První stuhy začal v první třetině 18. století tkát Nikolaje Rämisch v Lipové. který si řemeslo osvojil ve Švýcarsku. V roce 1797 měl stuhy vyrábět jistý Frind v domku čp. 37 v Malém Šenově, jehož dcera se později provdala za pruského podnikatele Moritze Eduarda Neubertha. Ten společně s místním obchodníkem Eiseltem založil v roce 1830 firmu Eiselt & Neuberth, postavil v Malém Šenově budovy čp. 51, 52 a
Po vstupu společníka Heinricha Ruzitschky do firmy (1870) byla postavena třípodlažní mechanická tkalcovna čp. 127 v Brtnické ulici. V části staré továrny v Leopoldce začal od roku 1874 Josef Rösler a po něm jeho syn Adolf vyrábět umělé květiny, od roku 1922 zde sídlila i knoflíkárna firmy Wünsche & Marcuzzi. Po roce 1945 objekt převzal n. p. Centroflor, který zde dál vyráběl umělé květiny; dnes slouží k bydlení.
Na počátku 20. století převzal firmu Augustin Liebisch’s Söhne podnikatel Rudolf Hossner, který k mechanické tkalcovně v Brtnické ulici přistavěl mezi lety 1903-1920 další provozy. Vyráběl zde všechny druhy bavlněných, hedvábných a plátěných stuh, lemovky k prádlu, poutka, lemování. etikety pro prádlo atp.
Během hospodářské krize (1930) podnik zanikl. Část budov měl poté pronajatu podnikatel a vynálezce Hugo Partner, který zde mimo jiné vyráběl vysokofrekvenční ozařovací přístroje značky „Triumph“ proslavené v Menzelově filmu „Postřižiny“. Výrobní areál čp.127 zakoupili v roce 1937 Franz a Aurelia Hille, kteří jej z větší části nechali zbourat. Nejstarší výrobní budova byla přestavěna k obytným účelům.