Jdi na obsah Jdi na menu
 


osada Leopoldka

 

Obec  L e o p o l d k a (Leopoldsruh),   sepsáno v roce 1897.

   Uprostřed obce Šenov z jihu bezprostředně navazuje obec Leopoldka. Její horní část se více délkově roztahuje oproti dole v údolí ležícímu Šenovu. Obcí protéká od mlýna v obci Knížecí přes obce Hraběcí a Salmov přitékající Panský potok (Herrnbach), jenž v horní části obce vytváří „černý rybník“ – „schwarzen Teich“. Horský spolek (Gebirgsverein) ze Šenova na něm nechal v roce 1894 zřídit plovárnu, která je opravdu pilně navštěvována. Okolí rybníka je opravdu idylické, rybník leží přímo u lesa. Příjemným výhledem se člověk kochá z vrchu „Bretthübel“ – „Deskový kopec“.  Leopoldka čítá 58 domů a 448 obyvatel, mužů je 209 a žen 239; všichni jsou katolíky. Obyvatelé jsou většinou řemeslníky a továrními dělníky.

H i s t o r i e  o b c e .

    Podle ústního podání byla obec Leopoldsruh založena kolem roku 1720 hrabětem Leopoldem Antonem ze Salmu a byla pojmenována na jeho počest. To ale může být jen ve vztahu k vytváření obce, ale vesnice existuje již mnohem dříve. Jen domy pozdějšího Leopold- sruh původně patřily do Schönau právě tak, jako dokonce „Vorwerk Schönau“ – „poplužní dvůr Šenov“ stával na pozemku dnešní obce Leopoldky. Historie Leopoldky jsou úzce spojeny se Šenovem. V roce 1793 „Bílý mlýn“ – „weisse Mühle“, který byl znám po celém okolí, vyhořel. Dne 1. srpna 1896 se při prudké bouřce, následkem průtrže mračen, protrhla hráz Černého rybníku (Schwarzen Teich) a tím byly způsobeny velké škody jak na loukách, tak také na mnoha domech v Šenově, v roce 1797 se tato hráz protrhla také. Dříve Leopoldka začínala ve středu obce Šenov, na cestě vedoucí na jih od nádraží. Začátkem osmdesátých let devatenáctého století zde byly ještě mnohé domy z Leopoldky přepsány na Šenov.

    Osada Leopoldov společně s Malým Šenovem měla do svého sloučení s Šenovem v roce 1847 vlastní rychtáře a představené. Šenovský rychtář Josef Paul byl původně zdejším správcem, teprve kolem roku 1780 se připomíná jako rychtář obou osad; kolem roku 1812 se v tomto úřadě, jenž byl vždy určen vrchností, ocitá Josef Jäger; kolem roku 1830 je to Jakob Grohmann, po němž se stává posledním rychtářem opět Josef Jäger, mlynář z tak zvaného „Bílého mlýna“, jenž se narodil kolem roku 1772 a zemřel 9.srpna 1847 v Leopoldově v domě čp. 34. Po jeho úmrtí byly Leopoldka s Malým Šenovem a se Šenovem spojeny do jedné obce.

    Budova čp. 57 předčí okolní domky svou velikostí. Byla postavena v roce 1896 jako tovární budova. Majitel v roce 1921 byl Wilhem Müller. V roce 1933 byl majitel Obchodní zástupce Walter Hoßner.

    V Leopoldově bylo velké hospodářství, jež patřilo Rudolfu Römischovi z čp. 1 a které do roku 1768 patřilo k panskému dvoru,. Pozemky Rudolfa Römische sahaly kdysi od Vesnického potoka až ke Starému Hraběcí. 

  V roce 1890 měl Leopoldsruh 58 domů a 446 obyvatel. Výrobu stuhového a prymkářského zboží, hraček. 2 mlýny a po domácku tkalcovství.

Nejstarší matriční zápis o osadě Leopoldov je z roku 1740.

                                   picasaweb.google.com/114661508306626528396/Leopoldka

         MAJITELÉ DOMŮ V LEOPOLDOVĚ 1933 

Majitel domu

Majitel domu

Majitel domu

1.   Rämisch Rudolf

25. Frenzel Franz Josef

49. Hilleová Marie

2.   Pietschmann Alfred

26. Schicktanz Josef

50. Pietschmann Bruno

3.   Schierzová Anna

27. Opitz Eduard

51. Hille Wenzel

4.   Schnarrer Johann

28. Liebsch Alois

52. Eiselt Johann

5.   Göbelová Stefanie

29. Schindlerová Anna

53. Pietschmann Johann

6.   Röslerová Aurelia

30. Hokeová Theresia

54. Röslerovi J. a Helene

7.   Röslerová Aurelia

31. Liebsch Johann

55. Porsche Josef

8.   Eisertová Marta 

32. Kauferová Marie

56. Röslerová Aurelia

9.   Asylový dům

33. Winterovi J. a Marie

57. Hoßnerovi W. a Brunhilde

10. Hille Johann

34. Neuberth Ed. a spolumajit.

58. Opitz Eduard

11. Ramischová Helene

35. Schade Josef

59. Strohbach J. Franz

12. Krepschik Ludwig  

36. Marschnerová Marie Anna

60. Fröhlich Anna

13. Hille Johann

37. Rösler Rudolf

61. Sporkovi Josef a Emilie

14. Pohl Thodor

38. Liebschová Marie

62. Pietschmann Alfred

15. Jiraovi W. a Laura

39. Marschner Josef

63. Meinhardt Josef

16. Schneiderovi Franz a Anna

40. Lorzová Paula

64. Rösler Josef

17. Meinhardt Karl

41. Salomon Rudolf

65. Liebschová Anna

18. Pietschmann August

42. Taubmannová Berta Marie

66. Liebsch Josef

19. Opitzová Elsa

43. Klippel Johann

67. Hampelovi J. a Magdalena

20. Merkelovi Josef a Emma

44. Weber Josef

68. Frenzel Franz Josef

21. Hampel Franz

45. Kollarsch Karl

69. Daume Robert

22. Frenzel Franz Josef

46. Richter Johann

70. Philipovi Frz., Marie, Fridolin

23. Schicktanzovi Adolf a Anna

47. Schicktanz Rudolf

71. Eisertovi Wenzel a Frida

24. Hampel Josef

48. Dittrich Josef

 

 

                          Dějiny Leopoldova: Bílý mlýn

bily-mlyn-po-r.-1928.jpg

Bílý mlýn v Leopoldově byl naposledy rodinným domem pro více  rodin. Velká hrázděná stavba s popisným číslem 34 udával krajině ráz široko daleko. Vodním mlýnem však už dlouho nebyl. V roce 1945 zde bydlelo sedm rodin a jedna živnost, pekárna pana Krause. Budova patřila továrníku Eduardu Neubertovi. V okolí Bílého mlýna stály velké stodoly.

Bílý mlýn byl nejmladším vodním mlýnem v Šenově a Leopoldově. Severně u budovy měl malý mlýnský rybník, který byl napájen Černým rybníkem. Mlýnský potok začínal na hrázi Černého rybníka a vedl podél vesnické cesty přímo až k mlýnskému rybníku. Mlýnské kolo bylo poháněno vrchním náhonem. Mlýnský potok se vléval pod mlýnem zpět do Leopoldovského potoka (Hernsbach). Dnes se tentýž potok jmenuje Vilémovský. Bílý mlýn byl postaven kolem roku 1740. V roce 1743 je druhý mlýn, doposud nazývaný "Obermühle", takže z toho jde usuzovat, že zde byl ještě další zbudovaný mlýn. Ten však nikdy nebyl veden pod názvem Vrchní mlýn.

Bílý mlýn je možno spatřovat jako protějšek k Černému mlýnu na Salmově č.p. 1, který stál pod hrází Salmovského rybníku a na stejném toku jako mlýn Bílý. Zde se mlelo různé obilí a v Bílém mlýně pouze pšenice. U Bílého mlýna stávala také pila. Kopec nad cestou k Černému rybníku začínající za domem čp. 36 se říkalo "Prkenný kopec" (Brethügel). Z důvodu, že byl celý pokryt prkny právě řezané z pily na Bílém mlýně.

První známý mlynář HANS CARL RÖSLER, který zde žil v roce 1751 se ženou, tchánem a třemi dětmi. Carl Rösler pocházel ze starého mlynářského rodu. Již jeho dědeček Daniel Rösler byl mlynářem v Šenově. On sám byl nejdříve pachtovním mlynářem ve mlýně na pozemku Christopha Hülla, to byl později mlýn Pietschmühle, který se sice nacházel na pozemku Šenova, ale byl napájen Mikulášovickým potokem, a někdy je přiřazován k Vilémovu. Hans Carl Rösler také nezůstal dlouho v Leopoldově. V roce 1766 je mlynářem v Mikulášovicích. Následníkem byl mlynář JACOB FISCHER, jeho stejnojmenný syn se oženil roku 1767. Zde se v letech 1768 až 1780 narodilo vícero dětí, které však velmi mladé většinou zemřely. Roku 1781 je JOHANN FRANZ JÄGER pachtovním mlynářem v Bílém mlýně a starostou obce Leopoldov. J. F. Jäger nechal zhotovit u cesty k Černému rybníku v roce 1859 křížek. (foto bude doplněno)

Než přišel do Leopoldova byl již mlynářem v Krásnem Buku (u Krásné Lípy), kde se mimo jiné narodil i jeho syn FRANZ JOSEF. Tento byl později rovněž mlynářem v Bílém mlýně a zemřel roku 1847 jako místní soudce (rychtář) v Leopoldově.V roce 1796 Bílý mlýn vyhořel, ale byl opět obnoven. Kolem roku 1800 obdržel Bílý mlýn, tak jako všechny ostatní domy v Leopoldově nová čísla domů. Z čísla 24 se stalo číslo 34, které platilo až do roku 1956. V tomto roce byla budova již delší dobu opuštěna a v dezolátním stavu zbourána.

Syn FRANZ JÄGER byl rovněž mlynářem v Bílém mlýně a starostou Leopoldova. Až do roku 1869 se jeho dětí rodí v Bílém mlýně. V témže roce  odchází do Ameriky. Jeho syn GUSTAV ADOLF JÄGER zakládá továrnu na různé pletené zboží pod firemní značkou Jäger, jež po sléze byla tato firma věhlasně známá ve výrobě spodního zatepleného prádla. Z té doby se ujalo právě takzvané označení "jegrovky".

Zřejmě v té době (1870), byl provoz v Bílém mlýně v Leopoldově čp.34 zastaven. Budova byla roku 1873 prodána továrníku Eduardu Neubertovi z Malého Šenova, který mlýn přebudoval na byty.

Prameny:

Dr. Andreas Hille, Lerchenweg, Halle

Eduard Marschner, Pletecí a tkací továrna Gustav Jäger v Krásném Buku (SEVERNÍ ČECHY).                                                                                      

Unser Niederland 1973∕ 100 a 12, str. 305 a str. 307                                                

foto a doplnění: sbírka M. Turyna, Velký Šenov

 

Dějiny Leopoldova: Usedlost č.p. 1

cp-1----kopie.jpgV roce 2018 byl dům z velké časti zbourán. Zůstalo stát jenom zděné přízemí a dřevěné dvě patra byly strženy. Tímto zmizelo nejen imposantní, do obce Leopoldov neodmyslitelně patřící budova, nýbrž také významná dějinná památka této části obce. Dům byl označen číslem 1 a to právem. Při všech předcházejících nových číslováních přečíslováních bylo v období roku 1700 až 1900 hned čtyři, zůstal tento dům vždy číslem 1. Byl to jeden z nejstarších domů v obci Leopoldov a Velkého Šenova.

V první polovině 20. století zde žila rodina Römischovi, které od roku 1909 provozovala zemědělství, lidově se mu říkalo „Ramschen Rudi“.

Zemědělství je zde doložitelné až do 2 poloviny 19. století. V 18. století bylo toto stavení bydlištěm rodiny obchodních prodejců přízí, kteří nesli příjmení Paul.

 

Obchodníci a kupci s přízí hráli v před průmyslové fázi českého Nizozemí stejně důležitou roli, jako předcházející tak zvaní cestující (pocestní), kteří se starali o to, že velké množství, na domácích stavech (podomácku) vyrobených stuh, našlo svá odbytiště. Byli předpokladem pro to, že se na začátku 19. století v Šenově a ostatních obcích českého Nizozemí budovaly manufaktury na výrobu stuh a plátna, a tyto pak byly výchozím bodem pro budoucí velké továrny na stuhy.

 

Již v roce 1727 je Hans Christoph Paul jmenován obchodníkem a soudcem z lidu. Zda již tehdy žil v Leopoldově, není jisté, protože se Leopoldov (založen r. 1720) poprvé objevuje až v roce 1740 v matričních knihách.

V roce 1751 je jeho syn Johann Josef Paul dokonce soudcem v Leopoldově. Po jeho smrti 1765 přebírá tuto úlohu jeho syn Johann Josef Paul. Tento úřad soudce je v tehdejší době určen k vykonávání nižších soudcovských úkonů. Byl starostou a zastupoval panstvo v mnoha záležitostech. Rychtářský úřad bal zrušen, až když byly menší obce, jako Leopoldov a Hraběcí v roce 1847 přiřazeny k Šenovu a starostové byli voleni.

 

Dům číslo 1 v Leopoldově měl tímto podobný význam pro obec jako starý soud pro Velký Šenov. Kolem roku 1844 se objevuje v č. 1 v Leopoldově rodina Schneiderova. Anton Schneider byl obchodní, stejně jako jeho bratři Johann Franz v Šenově č.3. A  Josef v Hraběcím č. 12. Výše jmenovaný Anton Schneider byl nejen obchodníkem, ale také ekonomen (hospodářem). Tak se dříve nazývali roníci a zemědělci.

Syn Eduard Schneider, byl činný už jako hospodář. Po několika ranách osudu, prodala rodina Schneiderova hospodářství v roce 1909 panu Josefu Römischovi ze Šenova č. 133 „Spediteur-R’omisch“, který to předal svému synovi.

 

Umělecko dějepisné indicie ukazují na to, že dům byl postaven kolem r. 1800, tedy v té době, kdy to bylo sídlo Leopoldovských soudců. Svým vzhledem to nebylo žádné hospodářské stavení, ale můžeme zde vidět barokní stavení, určené k reprezentativním účelům.

leopolda-1-velky-senov.jpg

 

p1120817.jpg

Napsal Dr. Andreas Hille, Halle

Doplnil Miloslav Turyna