Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie Severní (do roku 1897)

    Obec  S e v e r n í  (Hielgersdorf)

 

       Obec Severní je zároveň obcí katastrální a zahrnuje území o ploše 819,77 hektarů. Horní část obce, jako starší, leží na návrší, dolní leží v údolí, které bylo v době založení obce bažinaté. Obec Severní hraničí na severu s obcí Steinigtwolmsdorf v Sasku, na východě s obcí Liščí, na jihu a západě s Lobendavou. Obec Severní, leží na 310 581/2´ východní délky a 510 21/2´ severní šířky a je to nejseverněji položená obec celého rakouského mocnářství. Leží na dvou potocích, na ze severu přitékajícím Zlatonosném potoce (Zalwasser) a na ze severozápadu přitékajícím Domáckém potoce (Heimichtwasser). Obě vody se spojují přibližně uprostřed vesnice a potok svým proudem pokračuje odtud jižním směrem do Lobendavy. Dnešní název potoka Zalwasser může pocházet ze Zalatwina. O tom je velmi důležitý historický důkaz: (Codex diplom. Sax. reg. II, I.) Dne 7. května 1241 potvrdil král Wenzel (Václav) pro vyvarování se dalších svárů v Horní Lužici (Oberlausitz) ustanovené hranice majetku biskupského a české koruny (böhmischen Krone). V dalším se jedná o odsouhlasení hranic: . . Odtud do Tizov a na vrch Buchenberg (nyní Buchberg – Suchý vrch) a až na vrchol kopce, kde pramení potoky Welewiza (nyní  Heimichtwasser) a „Zalatwina“. Poslední slovo ukazuje na zlato, Zlatý potok (Zalwasser) pramení podle legendy v jednom zlatém dole. 

 

         Obec Severní je ohraničena řadou řetězů kopců Lužického pohoří (Lausitzer Gebirge). Suchý vrch (Buchberg - 503 metrů) je nejvyšším a nejsevernějším místem obce a kromě něj je k uvedení ještě vrch Strážný (Hutberg). Většina rybníků v obci Severní byla vysušena, dva na severu ležící rybníky patří od roku 1568 panství. Zavodněn je nyní jen na východě ležící Černý rybník (Schwarze Teich). 

        Obec má 289 domů s 1585 obyvateli, z nichž je 766 mužů a 819 žen; 1576 je katolíků a 9 evange-líků. Řada domů má délku 3,6 kilometrů, z ní na severovýchod odbočují dvě další řady v délce 0,6 km. Samotné domy jsou z části dřevěné, z části z kamene nebo z cihel, ale mnohé jsou také ještě s „Bindwerk“. Obyvatelé se zabývají zemědělstvím a chovem dobytka. Pěstováno je obilí, len, brembory a zelenina. Významné je pěstování ovoce. Umělé pěstování ryb je  romyšleným způsobem provozováno starostou obce Jakobem Richterem.

 

        D o p r a v a . Obec Severní přiléhá ke státní silnici, která vede z Dolní Poustevny přes Lobendavu, obec Severní do Steinigtwolmsdorf v Sasku. Část této silnice, Severní – Lobendava byla na náklady obce započata v roce 1822 a byla dokončena roku 1825. V roce 1834 byla tato silnice postavena až na zemskou hranici. Z obce Severní vede také v roce 1892 vybudovaná silnice do obce Liščí a ta byla roku 1893 převzata okresem.

 

        P o š t a   a   t e l e g r a f . V roce 1893 byl v obci Severní zřízen poštovní úřad, který odtud zprostředkovává poštovní provoz. Od měsíce října 1896 má obec Severní s poštou kombinovanou telegrafní stanici s telefonním provozem.

 

        P r ů m y s l   a   ř e m e s l a . V obci je mnoho nožířů a za zmínku stojí obzvláště barvírna tureckou červení. Pozoruhodné je ještě pasířství a výroba dřevěných, jednoduchých i vyřezávaných lulkových hlaviček. Mnoho mužů hledá svůj výdělek v továrnách v zahraničí.  Ženská mládež se zabývá skoro výlučně výrobou umělých květin a obracejí se většinou na sousední saské obce. V obci Severní je celní úřad. Od roku 1892 je tam také umístěno oddělení c. k. finanční stráže.

 

        F a r n í   o b c í  patří Severní odedávna do Lobendavy. Obec měla velký podíl při reformaci.

 

       Š k o l a . Bývalá, již odstraněná, školní budova byla postavena v roce 1748 Jeho excelencí starohrabětem Leopoldem ze Salm-Reifferscheid, obec k tomu přispěla 18 říšskými tolary. O osobě tehdejšího učitele a jeho nástupce není nic známo, teprve od roku 1809 je znám Ignaz Prautsch z Ostritz (obec v Sasku). K současné školní budově byl položen základní kámen 30. května 1865 a v roce 1866 byla předána svému určení. Škola byla až do roku 1872 jednotřídní, potom byla dvoutřídní, v roce 1882 trojtřídní a v roce 1892 čtyřtřídní.

 

       C h u d i n s t v í . Chudinský institut byl zřízen již v roce 1830, veškerý majetek hielgersdorvské chudinské pokladny dříve potvrzoval lenní soud.

 

       S p o l k y . Dobročinný spolek, jako Velikonoční pěvecký spolek, existuje již od roku 1760, Mužský zpěvácký spolek (1857), Dobrovolní hasiči (1877), Lukostřelecká společnost (1881).

 

       H i s t o r i   o b c e . Obec Hielgersdorf, dříve Hilgersdorf, vznikla na konci 12. nebo začátkem 13. století. Horní část obce je pravděpodobně starší. První obyvatelé mohli být dřevorubci a uhlíři, neboť celé okolí bylo v každé době hustě zalesněno. Hielgersdorf dostal své jméno od Hildegardy. Jeden další výklad pro pojmenování Hielgersdorf vypráví následující sága: Obyvatelé této vesnice kvůli onemocnění morem až na dvě ženy vymřeli. Jeden kolemjdoucí cestující slyšel v jednom domě, nyní č. 100, drhnout len. Žádostivý zvědět, kdo ještě v této vyhýbané vsi prodlévá, šel k domu a zeptal se žen, co zde dělají. Dostal odpověď „hilgern“, a tak měl vzniknout název Hilgersdorf. Výraz „hilgern“ je ještě dnes usedlíky užíván při používání trdlice (lamačky). Název „Hilgersdorf“ je starší a je tak psán historicky, zatímco v nové době a také úředně se píše Hielgersdorf. ale velmi často jsou užívány obě formy způsobu psaní.

       Hielgersdorf skutečně existoval již v době Berky. V tom čase byly v blízkosti Hielgersdorfu dva nebezpečné loupežnické hrady, od jejichž majitelů vesnice velmi trpěla. Byl to Valtenburg, nyní Valtenberg, jehož majitel se jmenoval Valentin nebo Velten. A dále Raubenburg nebo Raubeburg, pravděpodobně dnešní Raupenberg na vrchu Roubený, kde byly před sedmdesáti lety nalezeny stopy po zdivu. (Podrobněji je o tom v kapitole o obci Lobendava.) První historická zpráva pochází z roku 1472, kdy se Hielgersdorfští zdráhali kurfiřtovi von Sachsen konat dvorské služby, jaké vykonávali předtím za Albrechta Berky von Duba. Představený musel proti nim vystoupit se zabavováním. Obecní rychtářská kniha (Gemeindeschöppenbuch) z let 1541-1592 uvádí, že Georg von Schleinitz za svého pobytu v Hielgersdorfu v roce 1561 vlastnoručně napsal příkaz, aby každý rychtář nechal naučit svého syna trochu psát a číst, pod pokutou 100 kop českých grošů (böhmisch Groschen). V roce 1564 koupil Christoph Hertzog lenní právo od Georga Schicktanze za 6300 kop grošů. Později se tato rodina psala „Herzig“. V roce 1566 připadla obec Severní Hansovi von Schleinitz. V následujícím roce (1567) se obec nadála od majitele panství Hanse von Schleinitz práva k chovu ryb v obecní vodě a dostala pro to díl louky a půdy, který stál 34 kop peněz v hotovosti. V roce 1568 koupil Hans von Schleinitz dva selské rybníky. V lednu 1633 zrekvírovali v obci Severní potraviny Chorvati (Kroaten) a obec měla kvůli rabování velké škody.

       Podle soupisu z roku 1661 měla obec Severní dvoukolový mlýn na mouku, který platil do vrchnostenské renty 62 tolarů. V roce 1668 měla obec lenního rychtáře, 22 sedláků, 15 zahradníků, 41 domkářů (Häusler) a 16 Hausgenossen – bezzemků. Rychtářem byl George Hertzog a tato rodina měla tuto hodnost dědičně od roku 1564. Rychtář platil panství šest říšských tolarů císařských peněz, na vánoce dva groše a 6 feniků, desátky (Decem) byly tři měřice obilí a od dalších poplatků a služeb byl jako lenní rychtář osvobozen. Ročně odvezl jednu Elbfuhre nebo Weinfuhre (fůra vína), přičemž byl povinen přivézt dva sudy vína. Tento rychtář dříve platil na jitřní mši (Frühmesse) do Šluknova ročně jeden říšský tolar na Walpurgu a na Michaela, ale 6. dubna 1662 se měl se šluknovskou radou vyrovnat tím, že zaplatil 23 říšských tolarů, a tak byl pro všechen budoucí čas osvobozen ode všech dalších poplatků. Při rychtářově smrti připadl jeho nejlepší kůň nebo také peněžní hodnota vrchnosti. Rychtář měl tehdy majetek dvanáct Ruthen (polní míra) nebo jeden Hufe (lán), tedy největší selský majetek na celém panství.

       V roce 1707 byl Elias P. z obce Severní odsouzen k trestu jednoho roku Dominicalarbeit (práce na panské půdě) za domnělé usmrcení svého čeledína. V roce 1783 činily daně pro obci Severní 611 florinů 43 krejcary 3 feniky, za 1092 dnů práce koní (Pferdetage), 1482 Ochsentage (volská práce) a 4502 Handtage (ruční práce), peněžitá částka podle starých povinností byla 1085 fl. 15 kr. za 4321/2 dnů práce koní, 508 volské a 1304 ruční práce. Ten druhý způsob roboty zvolil jeden sedlák a tři zahradníci. Dne 14. června 1804 způsobila průtrž mračen velké škody. Pro stavbu státní silnice Rumburk – Šluknov – Lipová – Lobendava – zemská hranice v roce 1815 musela obec Severní vybudovat 566 sáhů (Klaster). Za rychlé zhotovení této silnice obdržel rychtář Gottfried Herzig od Jeho Výsosti císaře Franze I. velkou stříbrnou záslužnou medaili. V roce 1891 bylo Spolkem divadelních ochotníků (TheaterDilettanten-Verein) zavedeno pouliční osvětlení.

 

    Životopisy vynikajících osobností, které se narodily v obci Severní:

       F r a n z  A u g u s t i n  H e r z i g , poslední dědičný rychtář obce Severní, se narodil tamtéž 5. října 1804. Dne 20. srpna 1864 dobrovolně složil svou rychtářskou hodnost, která byla v jeho rodině dědičná od roku 1564. Po jeho smrti 21. srpna 1879 připadl majetek dědičného a lenního rychtáře testamentárně (závětí) chudinské pokladně obce Severní s ustanovením, že úroky budou každoročně rozděleny obecním chudým. Julius Schäfer z obce Neustadt v Sasku toto dědičné a lenní rychtářství 12. prosince 1879 koupil za 42 000 florinů a poté jej po parcelách rozprodal. V roce 1564 zasazená, k rychtářství patřící lípa přešla včetně pozemku za kupní cenu 60 florinů 28. dubna 1895 do vlastnictví obce Severní, jejíž zastupitelstvo jednohlasně rozhodlo, tento starý strom zachovat.

        F r a n z  X . R i c h t e r , obchodník ve Frankfurtu nad Mohanem, narozen v roce 1812 v obci Severní jako syn mlynáře. Když mu bylo dvanáct let, vzal jej jeho dědeček, který ve Frankfurtu nad Mohanem měl obchod s nitěmi a květinami s sebou. Franz Richter, který později nastoupil jako společník, v roce 1865 převzal obchod sám a získal velké jmění. Skoro každý rok navštěvoval svou domovskou obec a při tom podporoval chudé. Sám chodil do posledních domů a všude mírnil nouzi a bídu. Pořídil na škole se nacházející větrnou korouhev, v roce 1881 koupil u hodináře Johanna Lissnera v Mikulášovicích za 220 florinů školní hodiny a roku 1882 daroval 12 florinů na nákup kříže pro učebnu. Franz X. Richter zemřel 9. dubna roku 1885 ve Frankf. n. M.

        Páter J o s e f  S c h i e r z , arciděkan v Lobendavě, narozen 20. listopadu 1820 jako syn tkalce v obci Severní. Navštěvoval základní školu (Trivialschule) své rodné obce, potom gymnázium v Litoměřicích a v Praze, odkud nastoupil do farářského semináře v Litoměřicích. Když Josef Schierz 25. července 1844 přijal v Litoměčicích kněžské vysvěcení, působil od 1. října 1844 do 4. listopadu 1856 jako výpomocný kněz (Cooperator) v Mikulášovicích, do roku 1857 jako farní administrátor v Lipové, do 12. února 1858 jako administrátor v Dolní Poustevně, do 10. ledna 1877 jako farář v Lobendavě, do 26. dubna 1877 jako farář v Brtníkách a od té doby opět jako farář v Lobendavě. Páter Josef Schierz byl jako duchovní pastýř výtečný: Zastupitelstvo jeho rodné obce jej 3. července 1877 jmenovalo čestným občanem, 2. ledna 1880 byl jmenován děkanem (Personaldechant), 11. prosince 1884 biskupským notářem, v roce 1892 konsistoriálním radou a 25. července 1895 arciděkanem. Díky jeho úsilí byly v roce 1893 od firmy bratrů Riegerových v Krnově (Jägerndorf) za 3500 florinů pořízeny do Lobendavského kostela nové varhany s 19 kombinovanými registry, na nichž byl 17. prosince 1893 uspořádán kostelní koncert, za spolupůsobení pana Emila Höpnera, královského hudebního ředitele a profesora na královské konzervatoři v Drážďanech, slečny Hedwigy Schmiedpeter z konzervatoře v Lipsku a zpěváckých spolků z Lobendavy, z obce Severní a z Horní Poustevny. Dne 5. srpna 1894 páter Josef Schierz oslavil své padesátileté farářské jubileum a za jeho návštěvy v Lobendavě jej tato obec jmenovala čestným občanem.

       A m b r o s L i s s n e r , c. k. školní rada a profesor na akademickém gymnáziu ve Vídni, narozen v obci Severní 6. února 1834. Po ukončení základní školy byl tehdejším farářem P. Fischerem z Dolní Poustevny připravován ke vstupu na gymnázium a poté pod vedením jmenovaného faráře absolvoval první gymnaziální třídu a dalších sedm tříd studoval na gymnáziu v Litoměřicích. Potom ukončil filozofická studia na univerzitě v Praze, ale již jako student šestého semestru obdržel suplenturu na c. k. gymnáziu na Malé Straně v Praze (Kleinseite in Prag). V roce 1860 byl Lissner profesorem na gymnáziu v Chebu a v roce 1868 byl povolán na akademické gymnázium do Vídně, kde již 30 let s nezakalenou duševní silou vykonává svůj úřad. Za jeho velmi záslužné působení v oblasti pedagogiky nacházel opakovaně uznání svých nadřízených úřadů, přičemž je zaznamenání hodné uvedení mnoha učitelských kandidátů do učitelského úřadu. Ambros Lissner byl v prosinci 1894 vyznamenán Jeho Veličenstvem císařem titulem c. k.  školního rady. Školní rada Lissner, přes opakované uznávání svého velmi záslužného působení, se nikdy neucházel o vyšší postavení, dokonce i několikrát čestné nabídky toho druhu nepřijal. Své štěstí, radost a uspokojení hledal a našel ve vyučování a v živoucím styku s mládeží.

Historické foto https://plus.google.com/photos/114661508306626528396/albums/6090942050192722801?banner=pwa&sort=1

další foto a seznam obyvatelstva: http://deutschboehmen.de/index.php?title=Hilgersdorf

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA