Jdi na obsah Jdi na menu
 


Noční Lovec

6. 6. 2014

   V lesních houštinách mezi Mikulášovicemi a Velkým Šenovem se jednou usadila tlupa lupičů, která ohrožovala pocestné i obyvatele okolních obcí. Několikrát se vesničané sdružili k obraně a prota-hovali lesem, hledajíce loupežníky, leč marně. Lupiči se dovedně rozptýlili a skryti v brlozích zemních děrách, jeskyních i dutých kmenech přečkali proná-sledování, dokud znavení pronásledovatelé nezanechali marného úsilí.

    Uprostřed tohoto lesa bydlil v malé chýši, kterou si sám sroubil lovec Petr, Vesničané ho často navště-vovali, aby u něho vyhledali radu nebo pomoc. Pomohl i poradil, ale i nadále se stranil lidi a žil o samotě. Lidé věřili, že dovede prorokovat budoucnost a zná i tajemné přírodní síly. K němu se tedy utekli po dalším bezvýsledném pátrání a vylíčili mu své trápeni s loupežníky. Petr je mlčky vyslechl, zřejmě pohnut jim děkoval za důvěru, kterou v něho skládají a vyzval je, aby příštího dne za soumraku přišli k němu ve vši tajnosti v co největším počtu a pořádně se ozbrojili.

    Lidé odcházeli udiveni jeho tajuplným jednáním. Za soumraku se však shromáždil u jeho chýše početný ozbrojený houf, vyčkávající jeho dalších pokynů. Petr je'přijal mlčky s vážnou tváři. Tiše je vedl na hráz několika spojených lesních rybníčků. Tu se rozhovořil. Chmurně a vážně jim vylíčil divoký a bezuzdný život, jaký vedl ve svém mládí, než poznal, že na něm lpí prokletí. Kamkoliv přišel mezi lidi, neštěstí a strázně táhly v jeho patách. Věštecký sen mu naznačil, že může být, zbaven svého prokletí, jestliže pomůže lidem utlačovaným, odkázaným jen na jeho sílu a um. Poté poradil shromážděným, aby po zničení lupičů vypustili rybníčky a hledali na jejich dnu. Lupiči tu skrývali své poklady.

   Domluvil, rozmístil tiše své ozbrojence a vybídl je, aby v naprostém tichu vyčkávali. Zanedlouho praskot větví, šouravé kroky i občasné zařinčení zbraně prozradilo, že lupiči se tiše stahují k hrázi rybníků. Strhl se prudký boj, v němž byli lupiči, z velké části pobiti a jen malá hrstka zraněných a potlučených loupežníků se zachránila útěkem. Vesničané, až na nějaké škrábnutí neměli ztrát. V bojí však nalezl smrt lovec Petr.

    Vděční venkované ho pohřbili na stejném místě, kde hrdinně a šlechetně   padl.  Rybníky   vypustili  a   nalezenou  kořist  si spravedlivě rozdělili. Později byli  rybníky vysušeny a změněny v lesní loučky, Lidově se tu říkalo Na kořisti.

        Noční lovec Petr, jehož život byl opředen záhadami, býval i         nadále viděn náhodnými pocestnými, jak dlouhými kroky           prochází, hnán ustavičným neklidem těmito lesy.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA