Dobrovolní hasiči

V roce 1775 byl pro panství Lipová vydán první hasičský řád a další hasičské pořádky následovaly v letech 1785 a 1798. Hasičské jednotky v obcích již existovaly dávno před rokem 1775. První župní hasičská jednota na našem území byla založena v lednu 1868 v Rumburku ze spolků Šluknovska.

V Šenově byl spolek FREIWILLIGES FEUERWEHR (spolek dobrovolných hasičů), založen v roce 1872 a měl 217 aktivních členů. 

Dobrovolné hasičské sbory v Čechách začaly vznikat od roku 1854, během dalších dvaceti let jich už bylo 107. Za první dobrovolný hasičský spolek na území Rakouska-Uherska, a tedy i Čech, bývá označován Spolek dobrovolných hasičů Zákupy, vytvořený roku 1850. První ryze český sbor dobrovolných hasičů vznikl ve Velvarech, na přelomu roku 1863 a 1864. V Praze byla první řádná požární záloha ustavena v roce 1821.

Založení hasičských spolků v soudních okresech Šluknova a Lipové:

Rumburk 1858

Varnsdorf  1864

Krásná Lípa 1864

Šluknov 1867

Mikulášovice 1868

Filipov 1869

Brtníky 1869

Jiříkov 1870

Velký Šenov 1872

Lipová 1871

Nové Křečany 1871

Staré Křečany 1872

Horní Poustevna 1874

Liščí 1874

Království 1874

Severní 1877

Císařský 1879

Lobendava 1880

Fukov 1881

Dolina 1883

Dolní Poustevna 1883

Rožany 1890

Valdek 1890

Nové Hraběcí 1891

Kunratice 1892

Knížecí 1893

Okresní hasičská jednota Šluknov–Lipová byla založena roku 1875 a v roce 1896 zahrnovala 23 spolků s 2078 aktivními hasiči. Každé hasičstvo má zdravotní oddíl, tedy dohromady je k dispozici 23 zdravotních oddílů.

V roce 1879 vznikaly první české župy.

Požáry a zásahy ve Velkém Šenově.

1657 14. září vyhořela o půlnoci rychta se stodolami, zásobami sena a obilí v ceně 40 kop.

1728 V úterý 13. dubna, v časných odpoledních hodinách, se rozpoutal v Horním Šenově strašný požár, který ve velmi krátké době zničil 20 budov, včetně čtyř usedlostí hospodářských, dvou zahradních a četných domků na obecních lukách. Výchozím bodem požáru byl pravděpodobně záměrně vytvořený, spíše malý oheň na hromádce odpadků u sedláka Kryštofa Marschnera v Horním Šenově (dnes je to čp. 41).

Pokračování na konci.

1750 27.1. vyhořelo pět domů.

1795 1.4. v Malém Šenově vznikl požár v obchodě s vínem Zachariáše Frenzela.

1796 Požár tak zvaného „Bílého mlýna“ v Leopoldově v čp. 34.

1813 8.3. byla hasičská zbrojnice u fary zničena větrnou smrští a nástroje byly přitom zle poškozeny.

1815 13.4. v noci vypukl v domě čp. 107 pekaře Johanna Pietschmanna v Horním Šenově požár, jenž přeskočil na dalších deset    domů, mezi nimiž se nacházely selské usedlosti Rämischových v čp. 41 a Liebischových v čp. 42.

1836 Ve čtvrtek dne 28. července vypukl v Dolním Šenově požár u podkováře Floriana Michela a zastihl i vedlejší stavení, a to dům Josefa Grohmanna, dům Josefa Hilleho včetně stodoly a dům Josefa Kettnera. Domnělým žhářem měl být Josef Hille. On měl dojednáno s kovářem a jeho ženou, že oni dva půjdou na Annenskou pouť; mezitím chtěl na půdě kovářského domu založit oheň. Tito dva sousedé měli svoje domy vysoce pojištěny.  (čísla domů nebyla identifikována)

1843  Čp. 22 (později Sandrik). Po požáru v opravených objektech začala vyrábět firma Zeidler & Menzel dřevěné kolíky do podrážek.

1844 25.4. dům čp. 234 (u vlakové zastávky Lipová), patřící Josefu Franzemu, úplně shořel. Další požár v Dolním Šenově téhož dne byl: Hermannova pekárna (asi čp. 215), obydlí Josefa Marschalla čp. 219 a dům čp. 214 náležející p. Hentschelovi, kde se nacházela vedlejší škola. Pravděpodobně šlo také o zlomyslné založení.

1866 Pietschovo hospodářství, majitel August Hofmann, čp. 66 (statek v horním Šenově u vlakové zastávky) Hofmann hrál karty v Horním šenku. Přiřítil se hospodský, Franz Schneider: „Auguste, hoří ti dům!“ August klidně popíjí pivo a suše říká: „Tak si nejprve rozdělíme výhry“.

1866 Elmertův hostinec čp. 218 (v Dolním Šenově). Traduje se, že když se stahovala (pruská) vojska, při jejich ubytování vypukl náhlý požár a kapitána už nebylo možné zachránit. Hořel. Od té doby se hostinci říká „U popelavého muže“.

1866 Krátce po předchozím požáru a ze stejného důvodu úplně vyhořel i statek čp. 42 majitele Lorenza Liebische (statek stável za bývalou restaurací Kateřina vlevo u silnice na Šluknov. Zůstal tam již rybník. Zdevastované budovy byly zbourány v roce 1976). Během obnovy tesař, který kvůli své nepocitvosti nebyl zaměstnán, řekl: „Budujte – brzy to zase postavíte“.

V roce 1867 má Liebisch obnovený dům znovu v plamenech. Duchaplným důkazem tehdejšího sousedského řešení sporů je následující epizoda: Babička Liebischová Veronika vzala košík s potravinami a odnesla ho žháři se slovy: Tady máte z čeho žít, ale nás už teď nechte na pokoji.

1868 1.8. Ve Starém Hraběcí vyhořelo sedm domů. Požár byl umyslný. (denní tisk: Deutsche Volks-Zeitung Prag : Politische Wochenschrift 7. August 1868)

1869 8.5. zasahoval neoficiální spolek hasičů u požáru čp. 55 ve Vilémově pod vedením sedláka Laurenze Herrmanna.

1869 1.9. byl požár domku čp. 10. Při zásahu pomáhali hasiči z Mikulášovic a vilémova. Poděkoval jim v novinách 8.9. Rumburger Zeitung tehdejší starosta konrád Endler.

1874 27. a 28. 9. se šenovští hasiči zúčastnili 2. dne hasičstva severozápadních Čech v Teplicích.

1879 Statek Johanna Franze, pozdějšího majitele továrny na stuhy, čp. 239 (statek stojí vlevo při cestě do Vilémova jako poslední stavení před přejezdem). Při mlácení obilí si děti udělaly úkryt ve stohu snopů před stodolou a založily oheň. Čtyřletá dcera Johanna Franze uhořela, při hašení požáru zahynul mladý hasič. Uhořelá čtyřletá dívka se jmenovala Maria Sidónia Franze. Zraněný hasič se jmenoval Josef Lorz z čp. 169. Bylo mu 22 let a zemřel na následky zranění následující den, 27.srpna 1879.

Matriční zápis úmrtí:

Zdroj: SOA Litoměřice

http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/permalink?xid=09ddd7cea03b9b8d:3c71ad59:12da3dbb0d1:-7fd8&scan=fa4fee840b4348708e11b98b1a00a2c3

1880 Požár v hospodářské budově u pekařství Kaufer / Spork čp. 303, naproti statku Kaufera čp. 299 (dnes Prokopovi, Vilémovská ulice).

1888 24.4. v Dolním Šenově požár domu po zásahu bleskem (nepodařilo se identifikovat čp.).

1890 Prostřední mlýn, požár v čp. 156 (továrnička p. Líbala). Později přádelna odpadu, ještě později továrna na gumičky Huga Kohna, později Heinricha Hofmanna. Majitel v době požáru byl Volgel-Müller.

1891 17.9. stodola statku Johanna Franze, čp. 239 poblíž nádraží Lipová.

1891 19.9. Marschnerův statek čp. 163 (jižně za Železárnami).

1891 sedlák Josef Pohl, „Gotteltovo hospodářství“, čp. 222 (v Dolním Šenově).  Žhářství i přes nejpřísnější požární hlídku. Údajný pachatel těchto požárů byl poté zatčen v hostinci, kde prohlásil: „Vím, jak založit požár i přes přísnou požární hlídku“. Přesto žhářství nepřiznal. Poté byl převezen do drážďanské nemocnice, kde mu uhnila pravá ruka. Toto zranění bylo považováno za boží soud.

1903 Entrichův statek v Dolním Šenově, čp. 200, poblíž železniční zatáčky, zcela vyhořel, příčina nevysvětlena

1903 26.11. ve dvě hodiny začalo hořet v domu čp. 2. v Salmově.

1894 10.4. vyhořel Kindermannův statek čp. 155. Usedlost nebyla obnovena, stávala u „továrničky“ p. Líbala jižně přes cestu.

1905 V domě jircháře (kožešník) Herlta v Horním Šenově (nenalezeno).

1905 V domě čp. 62, majitel městský rychtář Lauer. V tomto domě od 1.8.1906 bydlel zámečník Franz Kysela s rodinou.

1908 Čp. 65 v Horním Šenově shořela dvoupatrová dřevěná budova Josefa Salomona. Později se zde usadil zahradník Bergmann.

1906 Horní kovárna, majitel Franz Müller, čp. 333, poslední stavení při silnici do Šluknova. Podruhé úderem blesku. Dům údajně stojí na elektromagnetickém poli.

1907 6.8. hospoda a krám Rudolfa Herlta v Dolním Šenově čp. 280. Dům byl po roce 1930 zbořen, dnes by stál ve východní části v areálu Železáren. Hořelo po úderu blesku.

Převážně dřevěný dům, na kterém byly připevněny 2 hromosvody, opět z větší části shořel.

Krátce po této bouřce došlo k další, spojené s krupobitím nebývalých rozměrů. Kroupy o průměru 6 cm. Sklizeň byla zcela zničena v pásu 500 m přes Dolní Šenov. Lidé a zvířata pracující venku byli zraněni. Bylo rozbito mnoho střech a 1000 okenních tabulí.

1908 5.9. šenovští hasiči zasahovali při požáru čp. 395 a 396 v Mikulášovicích.

1909 2.6. šenovská hasičská jednotka zasahovala při velikém požáru ve Vilémově.

1910 2.1. hasili požár domu čp. 6 ve Vilémově.

1910 Bývalá koželužna Schorisch, majitel koželuh Josef Müller, čp. 188 (za Slovankou), později zde byl zřízen konzum, ještě později zde byla truhlárna p. Herrmanna, výroba hraček a sportovního zboží. Dům celý shořel.

1911 Statek Johanna Kindermann (U Jorchena), Horní Šenov čp. 81 (dům stál naproti přes cestu čp. 74. V roce 1955 byl dům rozebrán i se stodolou).

Oheň vznikl v komíně hospodářské budovy, kde se v té době udila vepřová slanina, jak bylo u zemědělců zvykem. Kus špeku, odlehčený odkapaným tukem, se vzňal, vylétl z komína a přeskočil na dům Henstchela-Kamschnera/Molienmachera čp. 80.

1911 Došková střecha rodiny Wessigů, první dům na Botzenstrasse, později Gubinovi, čp. 334 v Horním Šenově. V jednom okamžiku bylo vše v plamenech, ale dům byl opět postaven.

1912 Josef Sieber, Horní Šenov čp. 89 (železniční vrchní inspektor. Pod jeho vedením byl postaven Vilémovský železniční most.)

Příčina požáru v domu Sieberových je velmi zajímavá. V tomto domě se nacházela prodejna smíšeného zboží Antona a Marie Gubeových. Skladem byly také tehdejší fosforové zápalky, které byly snadno vznětlivé. Byly uloženy a naskládány v komoře ve velkých hromadách. Zřejmě kočka přešla po skladu, jedna z těchto hromad spadla a zápalky se vznítily. V každém případě byl sklad během několika sekund obrovským plamenným mořem, a to našlo spoustu potravy v domě, který byl právě čerstvě namořen olejovou barvou. Kočka také uhořela. Celý dům shořel a již nebyl postaven.

1917 Obytný dům Johanna Morgensterna , Malý Šenov čp. 17, úder blesku.

1917 5. Ledna čp. 30 Staré Hraběcí, majitel Johann Petters. Dům celý vyhořel.

1921 Čp. 293 (u Železáren), z domu zbylo spáleniště. Majitel byl Josef Henstchel.

1925 Řeznictví a restaurace, majitel Henstchel, řečený Pechan čp. 179 (hostinec Slovanka).

1926 Franz Müller, statek Pettersů, čp. 248 Dolní Šenov. Shořela stodola.

1927 Hans Strobach, krejčovství, čp. 37. Dům rozebrán cca v roce 1960. Dnes tu stojí benzínová pumpa. Příčinou požáru byl elektrický zkratu.

1928 August Hofmann, Pietschovo hospodářství, Horní Šenov Šluknovská čp. 66 (statek u horní žel. zastávky). Požár v pátek uhašen a v sobotu kolem 8. hodiny podruhé založen.

1928 Stodola u statku Josefa Vogela, Vilémovská čp. 255, Dolní Šenov, naproti hasičské zbrojnici (odbočka ke Slovance). O 2 hodiny později byl založen také požár na hospodářství Stefana Hilleho čp. 325 (pod bývalou spořitelnou).

1928 O několik dní později, také žhářství, Johann Frenzel, Dolní Šenov čp.158 (dům se nacházel v objektu Železáren).

Zdá se, že tyto 3 žhářské útoky ve velmi krátké době vyplývají z činu pomsty hasičskému sboru. Nová motorová stříkačka ještě nebyla použita při požáru. Když kolem 2. hodiny ráno dorazil řidič Winter, mohla být použita již pouze k uhašení druhého ohně. V důsledku těchto 3 požárů v rychlém sledu byla nasazena přísná požární hlídka.

1930 V březnu shořelo hospodářství Josefa Grohmanna, čp. 171. Dům stával jižně cca 70 metrů od čp. 170, které stojí dodnes. Žhářství a vražda.

Josef Grohmann, starý mládenec 58 let, který provozoval své hospodářství se svou svobodnou sestrou, byl den před požárem při nočním vloupání těžce zraněn bodnými ranami do břicha, kterým později v Rumbuské nemocnici 25.3. podlehl.

zdroj: soa litomerice

1930 Rolnické hospodářství Franz Müller čp. 248, po čtyřech letech opět shořela stodola.

1932 Hospodářský dvůr starosty Dittricha, Knížecí čp. 14. Dům celý shořel. Do půl roku na spáleništi byl postaven dům nový mnohem větší.

1933 Dolní Šenov čp. 254 (u Slovanky), majitel Gottelt Wenzel.

1934 Čp. 41 zemědělská usedlost Johanna Rämische, Horní Šenov.

1934 Kousek nad Křížovou cestou stávala dřevěná dílna Aloise Kindermanna ve které vyráběl různé rachejtle, dělobuchy a ohňostroje. v roce 1934 tato dílna celá shořela.

1935 Hospodářství starého Salm / Endlera v 1 hodinu ráno čp. 148 celé shořelo.

1935 Johann Kumpf, naproti rychtáři Rahmelovi (nezjištěno).

1935 Čp. 108 (pod Benzínkou) Franz Hentschel, úder blesku 28.6. v 10 hodin dopoledne.

1935 Čp. 276, Karl Strobach, žhářství. Dům stával na proti domu Vilémovská čp. 426. Dnes na tomto místě stoji nová hala Železáren.

1938 V noci z 19. na 20.5. začalo hořet stavení čp. 2 ve Starém Hraběcí. U požáru byli hasiči z Knížecího s motorovou stříkačkou a z Velkého Šenova. Vítr nefoukal a hospoda čp. 1 nebyla ohrožena.

1938 Dobrovolný spolek hasičů byl ukončen rozhodnutím připojení Sudet k Hitlerově Německu.

1939 Poblíž Wendschuch, Malý Šenov čp. 50 (dům stál u Červeného rybníku, zbourán cca 1960).

1942 Dům Josefa Richtera, uliční rychtář, Horní Šenov čp. 327 (naproti sběrnému dvoru), po úderu blesku.

1943 U velkého požáru továrny na nože firmy Jacob Ditrich v Mikulášovicích hasili hasiči z Velkého Šenova

1945 V červnu tohoto roku byla zdůvodu častých požárů ustanoven místní požární sbor .

1946 11.8. šenovská jednotka pomáhala hasit požár hostince Koruna ve Vilémově.

1950 15.8. vyhořela bývalá Grumbachova továrna. Při požáru zasahovali dobrovolní hasiši z Velkého Šenova.

1961 Ve Velkém Šenově byl velký lesní požár.

Zdroj: Liebischova sbírka, Groß Schönau č. 509.

DĚJINY MĚSTA VELKÝ ŠENOV V ČECHÁCH V OKRESE ŠLUKNOV ERHARD MARSCHNER 1988.

Ve Velkém Šenově kromě dobrovolných hasičů byly i podnikové hasičské jednotky.

STAP , GRAFICKÉ TISKÁRNY, Železárny.

Hasiči v obci Knížecí.

V roce 1893 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Přihlásili se k němu téměř všichni muži a mladíci. Prvním velitelem sboru se stal hostinský a tesař Bernard Görnert z čp. 4. Hasičská zbrojnice stála u domu čp. 2. Při církevním posvícení poprvé pochodoval nový hasičský sbor v uniformách přes vesnici.

V roce 1894 byla zakoupena nová hasičská stříkačka od společnosti Czermak v Teplicích. Fungovala výborně.

O starou stříkačku bylo losováno. Ve vesnici a širém okolí bylo prodáno 300 losů. Při slosování, které proběhlo v hostinci Bernarda Görnerta, padl výběr na los č. 147. Los s tímto číslem vlastnila Správa šluknovského pivovaru, která tak stříkačku vyhrála.

Hasiči Velkého Šenova v novinách.

Hasičské cvičení 29.září 1900, noviny Rumburger Zeitung.

Um Aufregung zu vermeiden, wird der Bewohnerschaft von Schonau und Umgegend angezeigt, dass die hiefige freiwill.Feuerwehr zur Abhaltung ihrer haupt= und Sclussübung nächsten Sontntag früh, den 30. Sebtember, mittelst  Dampfpfeifen signalen alarmiert wird.

překlad

Aby nedocházelo ke vzrušení, jsou obyvatelé Schönau a okolí informováni, že místní dobrovolný hasičský sbor bude upozorněn pomocí parních píšťal na hlavní a závěrečné cvičení příští neděli ráno 30. září.

Stavitelské listy 1924 Stránka: 298

VELKÝ ŠENOV. Vyhořely hospodářské budovy Aug. Hofmanna, Anny Hilleové a J. Frenzla.

Spolek dobrovolných hasičů v roce 1929 přispěl na zhotovení bronzového pomníku u kostela částkou 1.000,- Kčs.

V roce 1938 než byla činnost ukončena čítala hasičská organizace 225 činných členů. I. velitelem byl Wilhelm Entrich z čp. 200 a II. velitelem byl Friedrich Wünsche. V dolním Šenově u lipovského nádraží na místě, které se nazývalo „Hanl (Háj)“ na okraji lesa pořádali zdejší hasiči takzvané „luční slavnosti“. Hasiči v horní části Velkého Šenova pořádali své „luční slavnosti“ u Partyzánu u háje sedláka, žijícího na tomto kopci.

V majetku bylo 5 ručních stříkaček, 3 motorové, automobilní sanitka.

Velitelé před rokem 1945

Entrich, Wilhelm, výrobce páskového zboží v Groß Schönau čp. 200,
* 11.prosince 1871 v Schönau čp. 202
† 19.prosince 1950 v Schöten u Apoldy

Požární zbrojnice a jejich umístění.
Dobrovolní hasiči měli své zbrojnice ve středu města, v horním Šenově, dvě dokonce v dolním Šenově, Leopoldově a Janovce s pěti ručními stříkačkami, později se objevily i tři stříkačky poháněné motorem a sanitní vozy. 

Vysloužilé hasičské zbrojnice stále stojící jsou:
Hasičská zbrojnice na Janovce je na rozcestí Janovka a Staré Hraběcí, dnes autobusová zastávka.

Hasičská zbrojnice na Knížecím stojí u čp. 2

Pokračování požáru v roce 1728.

V dubnu 1728, 13. dubna, v úterý odpoledne ve 14:00, vznikl u čtvrtého sedláka z rychty, toho času jménem Christoph Marschner, za zcela suchého počasí a silného větru, ve stodole přes cestu hrozný oheň, což způsobí, že 20 budov ve velmi krátkém čase nešťastně lehne popelem a jen málo z majetku většiny se zachrání před strašidelnou hrůzou.
Tato nehoda ovlivnila:

vlastníci domů

Poslední částečně shořelý byl dům Christopha Kuntze čp. 30.  Jelikož vesnice je rozložena trochu na západ a vítr v tu chvíli byl ve směru k Malému Šenovu (tj. na jih), vál proti požáru. Hořící střecha byla větrem stržena  a zasáhla ohněm domy v jeho těsné blízkosti tímto směrem, tyto domy nakonec nebyly uchráněny.
Kdyby se vítr otočil, roznesl by se oheň do vsi, nebo dolní části, tato část obce by nebyla zachráněna. Takto to Bůh úžasně střežil. Jak to pokračovalo, není jisté. Kousek od první stodoly, kde to začalo, byly přes ulici zapáleny různé odpadky. To, zda vítr nebo špatně vyvedené dítě převedlo některé z nich až na střechu, je jen Nejvyššímu známo. (zápis uvedl Paul Lißner, všeobecný soudní písař)
 
Čísla popisná u shořelých domů jsou jen orientačně, jelikož v době požáru ještě č. popisná nebyla. Tolik 
historická poznámka. Pokud přenesete ohniska na dnešní místní mapu, můžete jasně vidět rozsáhlou požární zónu. Od statku číslo 41 se oheň rozšířil na jih. Zničil téměř všechny domy na obou stranách cesty a zastavil se až na úrovni Diesner Carpenter čp. 117. Posledním postiženým domem bylo číslo 30. 
(v roce 1945 rodiny Franze Dittricha), jehož střecha byla zničena při hašení požáru.
Zdá se však, že některé domy, zejména ty, které se nacházejí přímo u potoka, byly škod ušetřeny.
Je třeba poznamenat, že domy v té době nemusely být na stejném místě, jak naznačují čísla domů
pro rok 1945. To je jasně vidět u domu čp. 32, který dnes stojí při silnici, ale byl zde vybudován
až na konci 19. století a dříve stál na loukách jižně od ní.

Dům vdovy Anny Möllerové nebylo možné identifikovat. Domnívám se, že šlo o čp. 39, protože  pro všechny ostatní dotčené domy (čp. 34, 35, 115) byli určeni jejich majitelé. Navzdory všem ekonomickým probléům, které z požárů vyplynou, je na druhé straně na místě poznamenat,  že při požáru zjevně nikdo nebyl zabit. Jak dlouho mohla rekonstrukce trvat, zdroje zatím mlčí.

Vypracovali: Dr. Andreas Hille, Lerchenweg 6a, 06110 Halle (Saale),
           Anna a Miloslav Turynovi 
*****************************************************

Novodobá historie zdejšího hasičstva se začala psát  po druhé světové válce.